HP a Záchrana bílé magie - 9. Vyvolený
9. Vyvolený
„Až po vás, profesore.“ Pokynul Harry s mírnou úklonou a úšklebkem Snapeovi, který po něm na oplátku hodil svým typicky nerudným pohledem.
„Už nejsem váš profesor a smažte z obličeje ten stupidní výraz, než mi selže hůlka,“ zareagoval Snape nerudně a vydal se do chodby.
„Jak si přeješ, Severusi,“ zamumlal Harry potichu s úsměvem od ucha k uchu.
„Nechť je vám omluvou absence vašeho mozku, Pottere! Překvapivě se mi v tom horku neroztopila ani kovadlinka, ani kladívko a třmínek mám stále na obvyklém místě,“ zareagoval Severus, soustředíc se na neznámé prostředí.
„Musíš ho taky furt provokovat, Harry?“ zeptala se Aileen.
„Musí, je to dědičné! A teď bychom snad mohli postoupit, rád bych to měl už za sebou,“ odpověděl Severus za Harryho, na otázku. Aillen nevěděla, zda se smát, nebo převrátit očima, nakonec nad tím mávla rukou a vydala se za Snapem, těsně následována Harrym.
Postupovali opatrně a mlčky, dlouhou chodbou, kterou osvětlovalo jen světlo z jejich hůlek. Chodba se po chvíli začala různě klikatit, až se dostali k otvoru ve zdi, jediné možnosti kudy pokračovat. Neměli nejmenší ponětí, co může artefakt chránit. Obezřetně, s hůlkami v pozoru, naslouchali tichu v místnosti a snažili se ve tmě zachytit jakýkoliv možný pohyb. Nakonec jakoby se domluvili, vytryskl ze Severusovy a Aileeniny hůlky současně, stříbrný paprsek, který měl zjistit míru možného nebezpečí. Harry jen pozvednul obočí nad pravým okem, uculil se, ale dál to nekomentoval.
„Vypadá to, že můžeme vstoupit,“ řekl jen Severus a na Aileen pro jistotu ani nepohlédl. Celou místnost si zběžně prohlédnul a uviděl na několika místech pochodně, které se jal zapálit. Jeho společníci jej okamžitě následovali. Místnost teď byla dostatečně osvětlená a mohli si ji tak dobře prohlédnout. Byla poměrně veliká, na zdivu byly nakresleny různé ornamenty, výjevy z boje a další. Na druhé straně místnosti byl další otvor, a protože byla celá místnost prázdná a až na ornamenty v ní nic, co by nasvědčovalo přítomnost artefaktu nebylo, vydal se Severus sebevědomě k otvoru.
„Co to…,“ podivil se Severus a zastavil se v půli kroku. Aileen to zaregistrovala pozdě a vrazila mu přímo do zad.
„Ehm… pardon,“ omluvila se Aileen.
„Nic se nestalo,“ opověděl Severus a na malý okamžik se přestal soustředit na otvor, přes který nemohl projít. Harry ty dva pozoroval se skousnutým spodním rtem a po chvíli se na jeho obličeji usadil šibalský výraz. Umínil si v průběhu výpravy něco otestovat.
„Proč nemůžeme dál?“ zeptal se po chvíli postávání Harry.
Raz, dva, tři… odpočítával Severus v duchu, aby se alespoň trochu uklidnil a až pak se nadechnul k odpovědi. „Nevím, pane Pottere, ale když budete chvíli mlčet, možná to zjistím,“ odpověděl podrážděně a znovu se vydal proti neviditelné zábraně. Tentokrát však s větší razancí. Jakási neviditelná energie je v tu chvíli odhodila o dobré dva metry dozadu. Všichni tři leželi na zemi, vzájemně propletení a s problémy vstávali.
„Počkej, Aileen, já ti pomůžu!“ Nabízel se rychle Harry, když se mu podařilo se z té změti končetin dostat a galantně ji podával ruku s mírným úsměvem. „Jsi v pořádku?“ Zajímal se dál a trochu jí oprašoval záda.
„Ano, Harry. Děkuji ti za pomoc!“ odpověděla zmatená jeho náhlou snahou.
Harry se usmíval, Aileen si urovnávala zmatené myšlenky a Severus trochu funěl. Vzteky. Ale proč vlastně, to mu nějak unikalo. Aby mu vadilo, že mu Potter nepomohl stejně galantně ze země, nebo vůbec ze země jako Aileen, to nepřicházelo v úvahu. Proud jeho myšlenek a nevrlost rázem přeťala rána, nebo spíš puknutí. Všichni tři se prudce ohlédli směrem, odkud šel onen zvuk a na zemi mohli spatřit velikou vázu. Jako první se vzpamatoval Snape a s hůlkou v ruce se k němu pomalu přiblížil. Zakouzlil pár kouzel, ale nic se nedělo. Hůlku si pomalu schoval a uchopil vázu do obou rukou. Měla pískovou barvu, řadu ornamentů, hieroglyfů a téměř přes celou její výšku se zobrazovala egyptská žena s kobrou v ruce. Severus se mimoděk odporem zašklebil a zároveň se snažil rozluštit význam hieroglyfů.
„Píši tu něco ve smyslu… hm… „Jen vyvolený může jít dál, jiného stihne smrt!“ ,“přečetl Snape.
„Vy umíte číst tyhlety klikyháky?“ zeptal se Potter rychle.
„Ne, Pottere! Osvítil mě samotný Merlin a pošeptal mi to do ucha,“ neudržel se Severus. Neměl nejmenší ponětí, jak to tu s tím klukem vydrží až do konce výpravy. Jeho přítomnost ho zmáhala. „Ale koukám, že je to prácička přímo pro vás, pane… Vyvolený…“
„Nejsem žádný zatracený vyvolený! Mohl byste..“
„Severusi! Kde je váš slib, že si dáte pokoj?! Nevím, zda na vás mělo to slunko nějaký extrémě negativní vliv, ale jste jak malé děti,“ vložila se do vzrůstající rozepři, Aileen. „Oba! jste jak malé děti!“ dodala, když viděla Harryho výraz. „Mám se nechat zase skoro zabít, abyste se chovali k sobě s respektem nebo alespoň slušně?“ pokračovala dál a peskovala je jak, skutečně malé děti.
„Promiň, Aileen,“ omluvil se zahanbený Harry.
„Ano, promiňte! Vynasnažím se, aby se to už neopakovalo,“ přidal i svou omluvu Severus.
„Děkuji oběma. No, uvidíme, jak dlouho vám to vydrží,“ řekla Aileen s úsměvem. „Snad abychom zkusili vyřešit tu vázu a nápis?“ zeptala se a rukou na ni ukázala. „Takže jen nějaký vyvolený může jít dál a jiného stihne smrt,“ zopakovala nahlas Snapeův překlad. Na čele se jí vytvořila vráska soustředění. „No…,“ odmlčela se, „buď je ten vyvolený mezi námi, nebo jsme v pytli!“ shrnula jejich vyhlídky. Severus se nadechoval k nějaké reakci, když váza v jeho ruce udělala opětovné – puk. Zmateně se dívali na prázdný prostor, když se ozvalo další - puk- tentokrát hlasitější. Všichni tři polekaně uskočili, když před ně s žuchnutím dopadlo velké a těžké tělo kobry, která byla ještě před chvíli vyobrazená na váze.
„A do Merlinovy prdele!“ vyletělo z Harryho úst.
„Musím s vámi souhlasit, Pottere,“ zareagoval Severus a bylo znát, že není úplně klidný.
„Kde je moje hůlka?“ vypískla vystrašená Aileen. Kobra si je zatím všechny tři měřila svým ostřížím zrakem a pomalu otvírala hubu dokořán.
„Ani já nemám svou!“ přidal se Harry.
„Myslím, že budete přeci jen tím vyvoleným vy, Pottere,“ podotknul Snape.
Harry se dlouho nerozmýšlel a dostal ze sebe první, co ho napadlo. „Nejsme nepřátelé! Pusť nás prosím dál!“
„Ty nejsi ten, s kým o tom hodlám jednat!“ odpověděla kobra a hrozivě se napnula.
„A je vyvolený mezi námi?“ snažil se Harry vyzvědět. Kobra však jen něco nesrozumitelného sykla a otevřela tlamu ještě více dokořán.
„Co vám řekla Pottre?“ptal se Severus.
„Že nejsem ten, se kterým hodlá jednat a kdo by to měl být, to už neřekla,“ odpověděl Harry trochu zoufale. Severus stál uprostřed trojice a rozhodl se, že nejlepší bude z místnosti se vytratit. Snažil se rukama svým společníkům naznačit, aby začali couvat, když se kobra znovu napřímila a tentokrát vystartovala k útoku. Severus jednal naprosto instinktivně a vrhnul se ochranně před Harryho a Aileen, rukama je tahajíc za sebe. Kobra prudce zaútočila přímo na místo, kde Severuse kousla Nagini a hlasitě zasyčela. Severus ztěžka polknul, ale nehnul se z místa.
„To nemůžu dopustit!“ pronesl polohlasně Harry a trochu roztřeseně vyšel zpoza Snapeových zad.
„Co to, Pottere, vyvadíte? A co vám ten had řekl?“ vyštěknul Snape.
Harry chvíli mlčel.
„Nemáme moc času, tak mi to kruci řekněte!“
„Že vás ušetří, pokud mě nebo Aileen, obětujete,“ zamumlal Harry. Aileen přidušeně vykřikla. „Kvůli mně už nikdo neumře!“ pronesl Harry rozhodně.
„Neplácejte nesmysly, Pottere, a vraťte se na místo!“ řekl Severus, se kterým to zjištění chtě nechtě otřáslo. Cítil jak se k němu Aileen těsně přitiskla a u ucha slyšel její vzlyky. Najednou se i ona vzdálila a vyšla zpoza zad, aby tak ochránila Severuse. Ten, kdyby nebyli v ohrožení života, asi by byl ve velkém šoku. V hlavě mu probleskla jediná myšlenka a on nastavil svůj krk a více se přiblížil ke kobře. Ta se vzdálila, aby se vzápětí se švihnutím vrátila s vyceněnými zuby. Severus stál pevný jako skála s rukama rozpaženýma, kterými držel v bezpečné vzdálenosti Aileen i Harryho. Oči pevně zavřené a snad ani nedýchal. Kobra se zuby dotkla holé kůže na jeho krku a… Nic. Chvíli tak vytrvala, když se ozvalo již známé- puk. Severus v ten moment otevřel své oči a zůstal vyjeveně stát. K čertu se sebeovládáním! To v tuto chvíli nemělo žádný význam a navíc, kdo by se teď mohl ovládat?
Před trojicí, která se zjevně nezmohla na jediné slovo, stála místo kobry, žena. Ta žena z vázy. Teď s mírným úsměvem na tváři.
„Gratuluji! Prokázal jsi, že jsi skutečný vyvolený, kterému náleží, pro co přišel,“ pronesla žena klidně a v ruce se ji objevila jedna část trojúhelníku, kterou mu teď podávala. „Je tvoje! Mohla jsem do tebe nahlédnout a můžu říct jen jedno, i ty máš právo na štěstí, nebraň se, máš ho na dosah!“ A s těmito slovy zmizela.
Plesk! Ozvalo se najednou. Ten zvuk způsobila dlaň Aileen, která dopadla na Severusovu tvář. Ten se zatvářil naprosto nechápavě a než se stačil na cokoliv zeptat, tisklo se k němu chvějící se ženské tělo.
„Víte, jaký jsem o vás měla strach, Severusi? A vy si mě klidně odstrčíte! Kdo vám dal k čertu právo? Já se nechtěla dívat, jak mi umíráte před očima! Bylo to mé rozhodnutí! Jen mé a vy jste neměl právo! Neměl!“ křičela Aileen roztřeseně a tiskla se k němu. Severus zmatený z jejího chování, ji volnou rukou hladil po zádech a přemýšlel jak ji uklidnit.
„Co jste si, Snape, myslel, že děláte?“ přidal se rozhořčeně Harry.
„Co myslíte, Pottere?“ zasyčel nebezpečně. „Zachraňoval vaši slavnou a naprosto nevděčnou prdel!“
„A kdo se vás kruci prosil? Spíš mám pocit, že vás omrzel život, profesore! A jestli to tak je, tak si to vyřešte někde v ústraní! Už jsem viděl dost lidí, kteří, aby mě ochránili, tak se vrhli vstříc smrti! A odmítám to zakusit znovu!“křičel Harry jako smyslů zbavený. „Kdo to ještě docela nedávno zesměšňoval moji nebelvírskou odvahu a pokládal ji za blbost?! A vy jste teď udělal přesně to samé, ne? Změknul vám mozek, vy zmijozelský idiote?“ pokračoval Harry. Už neměl dál co říct, nečekal na žádné odpovědi, nadávky, na nic! Chtěl být od Snapea co nejdál a tak se otočil a zmizel v chodbě, kterou sem přišli.
Severus byl teď už absolutně vykolejený. Nasadil svůj krk, aby ty dva ochránil před smrtí a dostal za to vynadáno, jako ještě nikdy. Aileen mu stále vzlykala s hlavou položenou na rameni a Harry byl, kdo ví kde.
„Aileen! Uklidněte se! Už je po všem! Je to v pořádku, my všichni jsme v pořádku a uspěli jsme!“snažil se ji uklidnit, jak jen to šlo.
„Tohle už nikdy nedělejte, Severusi!“ozvala se Aileen.
„Můžete mi sakra vysvětlit, co bylo špatné na tom, vás oba ochránit?“
„Vy to opravdu nechápete, Severusi?“
„Ne!“odsekl naštvaně. „Nechápu! Snažil jsem se zachránit mladé životy, které mají ještě perspektivu, na kterých záleží!“ dodal trochu hořce a… s bolestí v hlase?
Aillen se na něj uslzeně podívala a než mlčky odešla najít Harryho, políbila ho zlehka na tvář. Snape zůstal v místnosti sám. V jedné ruce svíral zářící trojúhelník, druhou na malý okamžik spočinul na tváři, kde jej Aileen políbila a nic nechápal. Snad prvně v životě, si nebyl schopen vytvořit závěr z událostí, kterým byl svědkem. Stál takhle prkenně několik minut, než si uvědomil, že chybělo dokončit jednu záležitost. Vytáhnul svou hůlku, kterou našel na původním místě a mával s ní ve složitých obrazcích. Udělal, jak slíbil Kendře. Vytvořil fiktivní ochrany a předmět, jež tu budou čekat na jejího pravnuka. Nakonec ještě zkontroloval svou práci a spokojen s jejím výsledkem odešel hledat Aileen a Pottera.
Komentáre
Prehľad komentárov
bobek "umaštěný" Sevyku :-) Ale jinak si sypu popel na hlavu a míchám ho s máslem, které už tam mám :-(. Já si početla, pobavila se, pak odběhla, že "za chvíli" nechám komentík a.... Vidíš to, jo??? Ach, já nehodná!
Ale bylo to krásné, slečno autorko! Tak Harry bude něco testovat? Žeby účinnost svého nového šamponu pro mastné a supermastné vlasy? Nebo chce vyzkoušet, jestli je Severus lechtivý? Hmmmm...
Facku si drobek Severus nezasloužil, ale on mu to snad časem někdo vysvětlí :-D. Tak jen dál dál! Mimochodem, není Efka s tím měsícem příliš velká optimistka? Semestr teprve začíná... :-D
děvčata!!!
(sevy, 16. 2. 2010 15:24)
děkuji vám za komentíky!
lucy: ;o))
efko: kruťas? kde jsi k tomu přišla??? kdybych jim byla, tak má sevík dirky v krku a může tam strčit brčko a bumbat ty svoje gebuzíny... :o))) a pokráčko? mám rozepsané, vím zhruba o čem bude, ale kdy bude? snad co nejdříve! :o)
trio: já ďakujem za komentík! s harrym máš pravdu, u aileen ne zcela... ;o)
každopádně... sevík teď bude, bobek, trochu trpět... :o)))
děkuji vám všem! :o)
Jeeeee
(Tria, 15. 2. 2010 5:49)
Kapitola :-D
Super...mne je zase vsetko jasne (takmer, ved niesom vsevediaca :-D)
Harry trpel cely zivot, lebo okolity ludia obetovali za neho zivot, velakrat to skoncilo smrtou...uz sa za neho obetovalo tolko ludi...a on si to dava za vinu...nechce aby dalsi zomrel pri zachrane.
Aileen....teda aspon si myslim, ze si mysli, ze je dost silna a nemusia ju chranit ako nejake chudatko ktore nevie pouzivat prutik...k tomu asi to, ze jej niesu ani Severus ani Harry lahostajni...
:-D a facka :-D k tomu sa k nemu prituli a nakoniec ceresnicka...pusa
:-D
Sevy velmi si ma potesila touto kapitolou, po narocnom vikende...paradicka...dakujem :o)
To má byť čo?!
(Efka, 14. 2. 2010 22:23)
To je čo za koniec? Si zabudla ešte na pár odstavcov, však? Ak nie, tak to sa teda riadne hnevám. Veď sa cítim ako úbožiatko Sevíček. Nič nechápem...čo Harry?...čo tá ženská, čo sa na neho pricucla? :-))) To ako kedy bude pokráčko? Zajtra? Že už zajtra? lebo Ty nie si taký kruťas, aby si nás trápila v takej neistote mesiac. Alebo si? Ja neviem, aký vplyv má na Teba KrutiLucy...
Takže... Napínavé, šplechov Severus-Harry neúrekom a... chcem ďalšiu. :-))))
Tak Vyvolený, jo?
(Lucy, 14. 2. 2010 11:53)
Ty jo, není Seve s Harry v nejakém příbuzenském stavu? Žeby to měli jako v rodině, víš?
Perfektní kapča, opravdu jsem si smsla a copak copak... žeby nám Seví žárlil? chichi
Jen tak dál, Sevyku, chci další!!!
Zapomněla jsi říct
(Slimča, 20. 2. 2010 18:19)