HP a Záchrana bílé magie - 1. Rozhodnutí
1. Rozhodnutí
Nathan Griswold, byl od prvního pohledu zcela obyčejný muž. Byl průměrný kouzelník, mající průměrnou práci. Pocházel však z prastarého čistokrevného rodu. Rodu, jehož větve sahaly až do období raného středověku. Jeho jedinou rodinou byla manželka a malá dcerka, ze které se oba moc těšili. Jejich radost však kazila válka, která Nathana už připravila o většinu rodinných příslušníků, kteří se veřejně stavěli proti Pánovi zla. Voldemort ovládl ministerstvo a dnem i nocí jeho věrní sluhové hledali Harryho Pottera a očišťovali kouzelnickou komunitu od mudlorozených.
Bylo to pár dní, kdy přišel jeho manželce úřední dopis, ve kterém stálo, že se má dostavit na ministerstvo kouzel. Od té doby měl Nathan strach nechat svou ženu pohybovat se mimo dům. Co bylo potřeba obstaral sám a pokusil se bláhově ministerstvo ošálit. Byl nahlásit, že manželka i s dcerou jsou mimo Anglii a on nemá nejmenší ponětí kde je jim konec. Ještě toho dne, kdy se vracel domů byl jeho dům v troskách a na obloze se vyjímalo znamení zla.
Nemohl věřit tomu co viděl, prostě nemohl! Jak mátoha se vydal do trosek domu. Doufal, že manželka třeba neposlechla a vydala se na nákup, procházku, cokoliv. Když však došel do místnosti, která bývala ložnicí, do očí mu vyhrkly slzy a padnul zoufale na kolena. V prachu a troskách ležela jeho žena a v náruči svírala děvčátko.
***
Několik týdnů po nešťastné události, ležel Nathan téměř až apaticky na tvrdé posteli ve své chalupě v horách. Byl zanedbaný, pohublý a s kruhy pod očima. Svá děvčata vlastnoručně pohřbil nedaleko chalupy. Chtěl mít jistotu, že jejich památku nikdo nepošpiní. Rozhodl se žít prakticky jako poustevník, už nechtěl používat kouzla. Ta kouzla, která sprovodila ze světa jeho milované.
Jeho plány se na krátko změnily. Po té co se rozhodl, že sny, které se mu noc co noc vracely jsou neúnosné, vydal se na Příčnou ulici pro lektvar, který mu zajistí bezesný spánek. Ani se nedostal přes kamennou zeď, oddělující mudlovský svět od toho kouzelného. Hostinský Tom na něj křiknul hned, jak se objevil: „Máme zavřeno člověče! Co pak nevíte, co se dnes děje? Nemáte tu co pohledávat! Buď jděte pomáhat do války, nebo se zavřete doma a nevystrkujte nos!“ vykřikoval hostinský a nevšímal si zmateného výrazu svého návštěvníka.
„Promiňte, ale o čem je vlastně řeč?“ zeptal se Nathan. Tom se trochu uklidnil a hodil po něm podezřívavý pohled.
„Kde jste byl? Zašitý v nějaké díře, že nic nevíte?“ ptal se nevěřícně.
„I tak se to dá říct. Žiju v horách a nemám příliš zájem o kontakt s kouzelníky po to všem co… to je jedno, prostě nevím co se děje!“ dořekl rychle, aby oddálil slzy, které se mu draly do očí. Tom na něj ještě chvíli koukal a nakonec se rozhodl, že není nebezpečné, něco říct.
„Vy-víte-kdo, je v Bradavicích a chce, aby mu byl vydán Harry Potter! Lidé se shromažďují a jdou bojovat! A já to tu zavírám, takže na vás nemám více čas!“ řekl Tom, nechtěl přímo prozradit svůj úmysl přidat se na stranu Bradavic. Tázavě se podíval na Nathana a ten se probral ze zamyšlení.
„Snad bude stát štěstí na straně Bradavic! Na viděnou!“ zamumlal a přemístil se zpět ke své chalupě.
„Na viděnou? Kdo ví, chlapče!“ zamumlal hostinský, všechno pozavíral a už ho nebylo.
Zatímco na Bradavickém hradě probíhala bitva, kde umírali lidé co bojovali za dobrou věc i smrtijedi, tak Nathan ve své chatrči ležel a snažil se uspořádat své myšlenky. Nakonec se rozhodl, že půjde a pokusí se co nejvíce smrtijedů poslat k čertu. Pro ně, pro své milované! Pomstí je, jak jen bude moct!
Přemístil se do Prasinek, odkud šel pěšky do Bradavic. To, že nejspíš padly veškeré ochrany hradu a tedy i možnost přemístit se na jeho pozemky, to mu vůbec nepřišlo na mysl. Když konečně dorazil, mohl už jenom spatřit padajícího Voldemorta k zemi. Byl mrtev! Kolem se ozval jásot a smrtijedi, kteří se doposud drželi na nohou, se rozprchli. Marně. I přes tu nepopsatelnou radost, se našlo dost obezřetných lidí, kteří je začali chytat. Jakmile se alespoň trochu uklidnilo veselí, bylo nutné poodnášet padlé. Nathan se připojil, alespoň teď. Mohl vidět tu bolest ve tvářích lidí, kteří se od svých milovaných nemohli odtrhnout. Kolik lidí ještě zemře a bude trpět?! A to jen proto, že existují lidé, co se narodili s magickými schopnostmi, darem, kterého si řada z nich neumí cenit?!
Do paměti se mu vryl každičký mrtvý obličej, i obličeje rodiny, přátel a kamarádů, kteří nedokázali a ani nechtěli zakrývat své utrpení nad tou velikou ztrátou. Slzy, bolest, utrpení. Jakmile se vrátil domů a po vyčerpávající noci usnul, to vše se mu vracelo zpět a provázelo ve snech. Pořád a do kola: Slzy, bolest, utrpení, slzy, bolest, utrpení… Ze spánku ho nakonec vytrhl pohled na svou ženu a dítě. Ten samý pohled, který ho mučil každičkou noc.
„Už dost!“ dostal ze sebe ztěžka, když se celý zpocený probudil. „Najde se další bestie, která bude chtít ovládnout kouzelnický svět a bude to všechno nanovo! Já tomu, ale přeci můžu zabránit, já ano!“ řekl potichu a upadl do dalšího neklidného spánku.
Komentáre
Prehľad komentárov
ale musím povedať, že je to úchvatné a idem čítať ďalej!
Teda...
(Efka, 15. 6. 2009 8:49)Sevinko, ešte sa mi pri ŽIADNEJ poviedke nestalo, že by ma niekto dojal hneď v prvej kapitole! A tebe sa to podarilo. Teda ti poviem, klobúk dolu. Mne sa ten začiatok tiež páčil a som naozaj rada, že tu máme nového hrdinu. Tak hneď utekám na ďalšiu... :-)
soraki...
(sevy, 11. 6. 2009 18:10)
teda ty víš, jak jednoho vyděsit, že? :o))) děkuji za pochvalu a vůbec všem patří díky, že se to odhodlali číst! ;o)
Soraki, Slimčo: čím ty vaše pišišvorky krmíte? pomalu léto a oni na hromadě... doufám, že budou brzy skákat z postele! (zdraví!) ;o)
...
(soraki, 11. 6. 2009 15:55)
Upřímně, sevy? Jo? Tak dobře, nebudu chodit kolem horké kaše - mně se to líbí. Vypadá to zajímavě. Příběh začíná ve velice zvláštní chvíli u neznámé postavy s pohnutou minulostí. Co víc si může čtěnář přát? Začíná to skoro jako detektivka. Jednoho vraha už známe a odsoudil se k smrti sám, ale vypadá to tak, že náš hlavní hrdina si možná vezme spravedlnost do svých rukou...
jsem nesmírně zvědavá, jak to bude pokračovat
Slimča: Vítej do klubu, taky mám malou marod :-(
myslím...
(sevy, 10. 6. 2009 23:52)
jasně, že jo.. ;o) k obrázku... když už jsem tu scénu jen nakousla, říkala jsem si, že by ji ten obrázek mohl dodat na hrůzostrašnosti ;o)
lucy: tvůj názor znám, ale nějak mě nepřesvědčil... ale vím, že nějak musí příběh začít a když si vezmu jak jsem u první kapitoly hp a kamene mudrců litovala, že jsem utratila za knížku peníze, tak se zase rychle uklidňuji a doufám, že to obrátím ;o)
Slimčo: ahojík :o) slovo nestíhat je u mě poslední dobou, myslím, že od té doby, co jsem opustila základku, skoro na denním pořádku :o)))))) sice mě těší, že budeš mí chviličku na přečtení mých kapitol, ale spíš doufám, že se prcek brzy uzdraví! ;o)
děkuji vám holky, za vaší přítomnost! moc mě těší! vážně se pokusím i přes práci kolem domu, snaze naučit se něco na klávesy, naučit se základy ruštiny a "zdokonalování" angličtiny, psát, psát a psát... je mi jasné, že tempo lucy nikdy nedoženu, ale jsem přesvědčená, že měsíc na kapitolu nebudete muset čekat! ;o) (alespoň o prázdninách :o))) )
Ahooooooj!!!
(Slimča, 10. 6. 2009 18:21):oD Já už zase nestíhám, ale znovu mi onemocněl prcek, tak budu doma a snad se brzy budu moct odměnit i první kapitolou... Těším se! (Ale hlídám, co tady máš nového ;o))
Ups
(Lucy, 9. 6. 2009 10:38)
já zapoměla dát koment už včera, pardon. No tak to jdu rychle napravit.
Muj názor na kapitolu znáš, vubec se mi nezdá nudná, a i kdyby to tak někomu připadalo, tak to většinou u prvních kapitol bývá normální. Doufám, že druhá bude brzičko.
Souhlas s Triou- tuhle verzi znamení zla jsem ješte nevidela :-D
...
(Tria, 9. 6. 2009 0:09)
Jeee už si nam dala kaptilu. :-)
:-) Fajne, že na nás myslíš
Inak ten obrázok je brutálny...nemam rada znamenie zla až sa mi ježia chĺpky na krku
(teda ak sa nejedná o také, ktoré som videla v tom videu čo si mi odporučila spolu s Lucy :-) )
fakt sa hanbím, že čítam až teraz,
(Tessa, 12. 7. 2009 21:41)