HP a Záchrana bílé magie - 15. Každý konec má svůj začátek
15. Každý konec má svůj začátek
Když se Nathan z posledních sil přemístil od Artemidiného chrámu, těšil se, jak získá poslední část artefaktu a vše skončí. Avšak když se přiblížil ke kamenům a spatřil Harryho vycházet, nebo spíš vybíhat z jednoho z balvanů, krve by se v něm nedořezalo.
Schoval se, aby nebyl vidět, ale zároveň aby měl nerušený výhled a vše slyšel. Když zaslechl termín- artefakt, ze zoufalství poklesl v kolenou. Sledoval, jak Harry Potter směřoval do volného prostranství a on se pomalu chystal zaútočit. V rychlosti se snažil zvážit své možnosti a promyslet taktiku. Rozhodl se, že nejlépe udělá, když jako prvního vyřadí nejstaršího kouzelníka. Už podle vizáže vypadal zlověstně, a proto, jakmile se naskytla příležitost, zaútočil.
Slabé! Kouzlo nebylo dostatečné, aby měl volnou cestu k ostatním dvěma. Měl použít nějaké, kde tolik nezáleží na soustředění a magickém potenciálu, ale pozdě bycha honit.
„Vylez!“ zakřičel na něj nejstarší kouzelník. Nathan měl strach. V kouzelnických soubojích končil vždy mezi nejhoršími. Bylo mu zcela jasné, že když se tito tři dostali až tak daleko, budou to výjimeční kouzelníci a jeho šance jsou prakticky nulové. Jako už tolikrát, když byl na konci se silami, se mu před očima objevila scéna, kdy držel dceru i s ženou v náručí a zoufale klečel v troskách jejich domu na zaprášené podlaze. Tak, jak se mu před očima odvíjela celá ta srdceryvná scéna, tak s ní mizel i strach a pomalu jej nahrazovalo odhodlání.
„Dejte mi ty části artefaktu a nechám vás jít,“ promluvil Nathan a ještě dodal: „Jsem jejich pravým majitelem a vy jste je ukradli!“
Vnímal výsměch ze Severusových úst, který k němu promlouval. Na okamžik znejistěl, což mělo za následek zakoktání ve chvíli, kdy Snapeovi odpovídal. Hned v dalším okamžiku tam však už rozhodně stál, hůlku svíral pevně v pravé ruce a neochvějně s ní mířil na naproti stojící trojici.
Vteřiny ubíhaly, ale nic se nedělo. Ani jedna strana se neměla k jakémukoliv činu.
„Vy jste stále ještě tu?“ zeptal se po chvíli Snape. „Nenuťte nás zneškodnit vás,“ dodal otráveně.
Po Severusových slovech nastalo další tíživé ticho- skličující bylo alespoň tedy pro Nathana, a hned v dalším okamžiku se strhla bitva. Nathan zaútočil. Bezhlavě se pustil do souboje, ve kterém byl předem odsouzen k neúspěchu. Bojoval velmi statečně, ale kolik lidí stojících samotných proti Snapeovi mělo šanci? O dvou kouzelnících se to dalo říci hned z fleku, ale tito dva byli oba mrtví…
Snape veškeré Nathanovy útoky odrážel, jak se říká- s jednou rukou za zády. V jednom okamžiku se mu na tváři objevil znuděný výraz, a jakmile odrazil Nathanovo kouzlo, přešel do útoku a muže odhodil, současně s tím si přivolal i jeho hůlku. Žel-Merlinovi, Severusovo kouzlo Nathana odhodilo tak nešťastně, že muž upadl a hlavou se uhodil o nejbližší kámen. Snape zamrzl na místě. Jako první zareagovala Aileen, která se k Nathanovi rozeběhla.
„Je v bezvědomí,“ zkonstatovala, když k muži došla. „Sakra!“ dodala v zápětí.
„Co?“ ptal se Harry.
„Teče mu z hlavy krev,“ odpověděla Aileen. Jemně Nathana nadzvedla a rukou, v oblasti zad, ho podepřela. Druhou rukou zvedla hůlku, kterou si odložila do trávy a provedla základní diagnostická kouzla. Mezitím, co kouzlila, přistoupili k ní její společníci a Severus poklekl z Nathanovy druhé strany.
„Vypadá to, že je jinak v pořádku?“ ptala se Severuse, aby se ujistila. Ten provedl vlastní diagnostiku a pouze souhlasně kývl. Aileen zastavila krvácení a ránu zacelila, když se Nathana chystala probrat, Severus jí na předloktí položil svou ruku, aby ji zastavil. Tázavě se na něj podívala.
„Raději ho spoutáme, kdyby chtěl vyvádět. Nemám vůbec zájem, to tu protahovat nějakým dalším hašteřením,“ objasnil, mávnul hůlkou a Nathanovi se kolem kotníků a zápěstí ovinuly provazy jako dva hadi. Když mávnul podruhé, Nathan se začal probírat.
Svázaný muž se kolem sebe zmateně rozhlížel a na jeho tváři se zrcadlil stav jeho mysli. Dalo se přesně odhadnout, kdy si Nathan uvědomil, současně i s rezignací, v jaké situaci se nachází.
„Prosím! Dovolte mi ten artefakt zničit,“ žádal skoro plačtivě. „Podívejte se, kolik zla kouzla napáchala, kolik lidí to stálo život. Zase se objeví někdo jako Vy-víte-kdo a situace se bude opakovat, nevinní budou umírat a silní se pokusí podrobit si naší komunitu,“ snažil se Nathan nevzdávat.
„A vy si myslíte, že mudlové nemají žádného Voldemorta nebo nikdy neměli?“ chopil se Harry vysvětlení. „Když se podíváte do světových dějin, zjistíte, že i v mudlovském světě byly války a jsou. Mudlové nevládnou kouzly, ale ničivými zbraněmi. Naše situace, která tu po léta panovala, byla velmi podobná druhé světové válce, která probíhala v první polovině dvacátého století. Jejich Voldemortem byl tenkrát Hitler, jeho Smrtijedy byly jednotky SS, jeho zbraní nebyla kouzla nýbrž vyspělá technika, jeho vize, na kterou lákal řadu svých příznivců, byla, stejně jako u Voldemorta, čistá rasa. Vyžadoval árijský původ. Neměl slitování. V dnešní době stačí na likvidaci celého světa, mudlovského i kouzelnického, jen velmi málo- přírodní katastrofa, která spustí řetězovou reakci, pár bláznů, kterým se dostane do ruky jaderná zbraň, a tak můžu pokračovat klidně dál. Mudlovský svět není o nic lepší než ten kouzelnický. Dokonce bych řekl, že mudlovský svět je mnohem horší a nebezpečnější. A když pak vytrhnete kouzelníky z jejich přirozeného prostředí, co myslíte, že tím dokážete? Přemýšlel jste vůbec nad tím, že nám svým činem prakticky ukradnete náš život, identitu? Řadu kouzelníků, zejména těch čistokrevných, vyřídíte! A co magie, která se celá staletí posouvala kupředu a vyvíjela? Prostě zlikvidujete nějaký předmět a šlus?“ zakončil Harry svůj monolog.
Nastalo ticho, které přerušil Snape.
„Pottere, překvapujete mě!“ uznal upřímně.
Nathan na Harryho hleděl s překvapením, smutkem a slzami v očích. Nevěděl nic z toho. Nedokázal si odpovědět na žádnou z otázek. Ke zničení magie ho vedl žal a touha předejít možnému opakování celé situace, ale pokud je mudlovský svět opravdu takový, jaký ho Harry Potter líčil, pak jeho snaha byla marná. Nathan se zoufale rozeštkal…
„Já…“ začal. „Tohle jsem nechtěl!“ přiznal upřímně. „Tohle opravdu ne! Chtěl jsem pro všechny lepší svět,“ odmlčel se. „Ale pokud takový není možný, pak mi nezbývá než litovat, že jsem nezemřel spolu s dcerou a ženou. Prosím… rozvažte mě. Už se o nic nepokusím. Jen… jen bych rád viděl, co se teď stane s artefaktem, a pak… někam zmizím,“ zakončil.
Severus byl podezřívavý za každých okolností, takže se jeho prosbu chystal odmítnout, ale Aileen jej předběhla, mávla hůlkou a provazy, kterými byly jeho končetiny svázány, zmizely.
„Děkuji,“ poděkoval Nathan, pomalu se zvednul a přesunul se nedaleko, kde měl dobrý výhled. Hůlku zpět nežádal.
Harry s Aileen byli trochu nesví, ale Severus se nemohl dočkat, až to celé skončí, proto neváhal a vytáhl krabičku se zbylými dvěma částmi artefaktu.
„Takže? Připraveni?“ zeptal se svých společníku a stále obezřetně hlídal Nathana, připraven, okamžitě zareagovat, kdyby pojal jen minimální podezření.
„Já jsem,“odpověděl Potter.
„Aileen?“ ujišťoval se Snape. Mladá žena jen přikývla.
Severus krabičku otevřel, vytáhl část, kterou získal v pyramidě a Aileen nechal vybrat část, kterou získala v Artemidině chrámu.
„Pottere, máte ten svůj díl?“ zeptal se.
Harry jen kývnul a vytáhl jej, dnes už podruhé, z kapsy. „Tak nevím… Objeví se tu Kendra a vezme si ty části, nebo je máme spojit? Tenkrát mi to připadalo, že až je získáme všechny, dostaneme se zpět tam, kam nás tehdy přenesla a ona si najde někoho, na koho přejde ochrana magie.“
„Hm… Už tu s tím šaškujeme ale docela dlouho. Kdyby nás chtěla přenést, dávno to udělala. Nejspíš se tak stane, až části spojíme,“ uvažoval Snape.
„Fajn, tak do toho!“ popohnala je Aileen, nedočkavá, co bude. Jako první taky natáhla ruku a čekala jen, kdy její společníci udělaní totéž a artefakt bude celistvý.
Po té, co se hrany všech dílů vzájemně dotkly, trojice očekávala, že se následkem toho něco přihodí. Cokoliv. Ono se však nedělo vůbec nic. Vteřiny ubíhaly a Severus ztrácel trpělivost. Když se pomalu chystal stáhnout svou ruku a přerušit tak spojení artefaktu, doteková plocha dílů se prozářila silným světlem. Následkem bylo pevné propojení předmětu a jas se postupně rozšířil po celém artefaktu. Světlo bylo silné a z objektu vycházelo v zářivých paprscích. Po několika vteřinách se předmět lehce vznesl a Harry s ostatními stáhli své ruce.
Puk!
„Výborně, mládeži!“ pronesla Kendra se zřejmou radostí. „Já věděla, že to dokážete!“
„Pf… Mládeži!“ zamumlal Severus pohoršeně.
„Ráda vidím, že jsi, Severusi, stále dobře naladěný. Mimochodem, až ti bude taky šestnáct-set-osmdesát-devět let jako mně, pochopíš, že lidé tvého věku jsou pro mne prakticky jako batolátka,“ zašvitořila Kendra s úsměvem.
„Možná byste měla něco vědět,“ řekla honem Aileen a ukázala prstem na Nathana.
„Můj ty Merline, Nathane!“ vyhrkla Kendra okamžitě. Ve tváři se jí v tu ránu objevil smutek s bolestí nad osudem svého pra… vnuka. „Děkuji, že jste mu neublížili,“ řekla trojici s vděčností. „Pojď ke mně,“ požádala ho a natáhla ruku dlaní nahoru.
Nathan ke Kendře pomalu došel a se sklopenou hlavou uchopil její ruku. Nakonec se ocitl v pevném objetí. Bylo zvláštní objímat nehmotnou substanci.
„Chlapče, podívej se na mě,“ přikázala Kendra vnukovi a počkala, dokud tak neučinil. „Tvůj život neskončil, to doufám víš! Je třeba, aby ses pokusil znovu žít a neprodléval po zbytek života ve smutku, na to tě čeká ještě mnoho let na světě!“
„Byly pro mne vším, s jejich koncem nastal i můj,“ prohlásil Nathan pevně a Kendru tím přesvědčil. Viděla mu na očích, že jeho život pro něj už nic neznamená, a tak se rozhodla…
„Dobrá, můžu ti pomoci,“ pronesla ztěžka. „Kam si, vy tři, myslíte, že jdete? Tady jste ještě neskočili!“ houkla najednou, když spatřila, že se trojice taktně ubírá pryč.
„No, my jsme si mysleli…“ začal Harry, ale byl přerušen.
„Příště tolik nemysli! Copak si myslíte, že tady ten artefakt můžete nechat jen tak viset a zářit ve vzduchu?“ řekla Kendra, stále držíc Nathana kolem ramen. Přistoupila k předmětu a dotkla se jej dlaní, ten se roztočil, až to vypadalo, že z něj světelné paprsky odletují. „Teď se postavte, jak jste stáli při jeho spojení,“ přikázala.
„Ale...“
„Teď ne, Severusi!“ odbyla nejstaršího muže. Ten na ní upřel zastrašující pohled, ale nakonec se rozhodl nechat to být, alespoň tedy pro teď…
Jakmile trojce udělala, co Kendra požadovala, uchopila Nathana za ruku a vedla jeho dlaň směrem k artefaktu.
„Proč?“ vydechl nechápavě svou otázku
„Neboj se, nic nepříjemného neucítíš,“ uklidňovala ho Kendra.
Když se Nathanovy prsty dotkly zářícího artefaktu, ten zastavil své otáčení a nastavil se do prostoru. V zápětí se rozzářil různými barvami, které jako by vysílaly hologram portálu na ten samý kámen, z něhož Harry před desítkami minut vyšel i s posledním dílem předmětu. Jakmile se obraz ustálil, Kendřin hlas proťal napjaté ticho.
„Máš na výběr, chlapče,“ začala. „Zbavím tě magie a ty začneš znovu. Najdeš si ženu a založíte novou rodinu. Nepřerušuj mě, prosím,“ zadržela příval námitek. „Nebo…“ odmlčela se. „Projdeš přes tu tenkou hranici mezi životem a smrtí, a vstoupíš do posmrtného života, kde můžeš najít svou rodinu.“
„Ehm…,“ odkašlal si Severus, který tak naznačoval, že by rád něco poznamenal.
„Ne, Severusi, vím, co chceš říct, ale ty jsi jiný a tvůj osud je jiný. Tebe čeká něco, kvůli čemu jsi dostal další šanci!“ objasnila Kendra vážně. „Jak jsem řekla, Nathane, rozhodnutí je jen na tobě. Máš šanci žít nebo důstojně odejít. Zvaž to dobře, druhou šanci už mít nebudeš.“
„Tady není co si rozmýšlet,“ řekl odhodlaně. Vysmekl svou dlaň z té Kendřiny a šel. Za sebou slyšel vzlykání Aileen, ale na nic nedbal. Pevně rozhodnut vstoupil do portálu s jedinou touhou, jedinou myšlenkou- najít svou rodinu a být opět s nimi. Než vstoupil, otočil se: „Děkuji!“ usmál se na Kendru a s týmž úsměvem na rtech prošel. Portál se uzavřel.
Po několika vteřinách ticha, které sem tam protnulo jen občasné Aileenino vzlyknutí, se Kendra pohnula a dlaní se opět dotkla artefaktu. Ten se opětovně rozzářil a neuvěřitelnou rychlostí se roztočil. Když pak do něj Kendra ze spodu lehce uhodila, vyletěl směrem vzhůru a asi dva metry nad hlavami zúčastněných se zastavil, avšak dál se otáčel a zářil.
„Uchopte se, prosím, za ruce,“ požádala Kendra.
Když tak učinili, artefakt se zastavil a jeho hroty mířily na toho, kdo kterou část získal. Nakonec tyto vrcholy zazářily takovou silou, že se paprsky světla dotýkaly temene hlavy každého z trojice. Záře pak prostoupila celé tělo kouzelníka, od hlavy až po paty a vrátila se zpět na vrchol jejich temene. V poslední etapě tohoto procesu došlo k opětovnému roztočení artefaktu, který se v jednom okamžiku roztrhal na tři kusy- ty původní, a každá část se snesla ke svému majiteli. Všichni tři byli tak dezorientováni, že každý svůj kus automaticky uchopil a ten se naposledy silně zablýsknul.
„Co s tím?“ zeptal se Severus zmateně.
„Odhoďte je,“ odpověděla Kendra prostě.
„Cože?“ nechápal Harry a Aileen.
„Prostě to odhoďte jako nadbytečný kus něčeho, co pro vás nemá cenu.“
Nakonec tak rozpačitě postupně učinili. Harryho část se vrátila zpět do kamene, který ji jako by spolknul. Ten Severusův a Aileenin kus se zastavil kdesi v prostoru, kde nakonec došlo k záblesku, a části zmizely.
„Ale kde…“
„Kde jsou, Severusi?“ dopověděla Kendra sama. Severus pouze souhlasně kývl.
„Jsou tam, odkud jste je získali. Pokud je budete příště potřebovat, dostanete se k nim cestou právoplatných ochránců. Každý má nárok vyzvednout svou část, která mu náleží,“ vysvětlila a usmála se na ně.
„Já snad špatně slyším?!“ začínal Severus pěnit.
„To je mi, Severusi, líto. Někdy to může být docela nepříjemné, hlavně když pak nerozumíš co přesně ti lidé říkají a ty se musíš do kolečka vyptávat- co? Co? Co?“ smála se Kendra.
„Vy mi rozumíte až moc dobře, tak si nehrajte na senilního ducha, nebo co vlastně jste, a laskavě nám to vysvětlete!“
„Severusi!“ okřikla ho Aileen a trochu do něj dloubla.
„Co?“ rozčiloval se. „Copak vám to přijde normální? O nic jsme se neprosili a museli jsme podstoupit tuto výpravu a nakonec se nás opět nikdo nezeptá a my se staneme ochránci magie. To je snad dostatečný důvod být naštvaný!“
„Souhlasím,“ přidal se Harry. „Snad kdyby to nebylo alespoň tak brzy po válce s Voldemortem,“ dodal.
„Nezapomeňte mládeži na to, že jste s tím všichni souhlasili. A když jste byli vybráni jako zachránci magie, už jsem tak nějak samozřejmě počítala s tím, že je jasné, že budete i její následní ochránci. Nemusíte se bát, že vám to přivodí nějaké problémy či starosti. Ve vašem životě se tím nic nemění a ochrana pak přejde na vaše potomky, samozřejmě až s vaší smrtí,“ vysvětlovala.
„V tom případě jste si vybrali jednoho ochránce zcela špatně. Po mé smrti celá třetina zanikne,“ oznámil Severus škodolibě.
„Myslíš?“ mrkla na něj Kendra. „A ne, zatím po světě nepobíhají malí Snapeové,“ dodala pobaveně.
„Severusi, Harry, podle mě už máme to nejhorší za sebou, co za komplikace nám to může přinést? Podle mě to bude jen taková formalita, je to jen pojistka, ne?“ snažila se to Aileen zmírnit. Kendra s úsměvem souhlasně přikývla.
„Zajímalo by mě ale, zda byla nějaká symbolika v tom, kde jsme ty části získali. Zda má Severus něco společného s Egyptem či pyramidami… a tak i u nás s Harrym,“ zajímala se Aileen.
Kendra se usmála.
„To je výborná otázka!“ zaradovala se. „Severusi, ty, jsi pro lidi zdánlivě jednoduše odhadnutelný. Podívají se na tebe a myslí si, že dokážou určit podstatu tvé osoby. Stejně tak je to u pyramid, zvenku jednoduché, ale uvnitř jsou nevysvětlitelné s množstvím tajemství a záhad. A jsou mocné, velmi mocné! Jako ty, Severusi,“ usmála se Kendra. „Nemluvě o historii sfingy, ale to už by ti mohl vysvětlit Harry (pozn. viz 5. kapitola),“ dodala. „Ty, Aileen, jsi vždy ochotná pomoct, máš veliké srdce. Jsi tam, kde je tě potřeba. Vždy přiložíš ruku k dílu. Tvá podobnost s Artemis není náhodná. Ochránkyně slabších a potřebných,“ usmála se i na Aileen. „A nakonec ty, Harry,“ odmlčela se. „Ty jsi nejednou dokázal, že jsi velký kouzelník, a to už v tak útlém věku. Kámen, ze kterého jsi vynesl svou část artefaktu, nese magickou stopu, která je totožná s tou tvou. Navíc obdaření kouzelníci dokážou ve spojení kamenů s hvězdným seskupením vyřknout proroctví, proto ten vryp,“ mrkla na něj a ukázala na jizvu. „Ještě mi zbývá říct vám jednu věc. Tím přechodem ochrany jste do sebe vstřebali jisté schopnosti. U tebe, Severusi, to znamená, že tvé vlastní schopnosti se zesílí, nemělo by tě překvapovat, když budeš schopen vykonat některá prastará kouzla, u kterých by tě to dříve ani ve snu nenapadlo. Aileen, ty jsi měla vždy velmi blízko k léčitelství, nediv se, až se tvé schopnosti rozšíří, klíčem k nim jsou tvé ruce,“ mrkla na ní Kendra. „ A ty, Harry, nevím, zda tě potěším, ale s věštěním budeš mít ještě hodně co do činění!“ usmála se. „Teď, když mě omluvíte, má práce zde již skončila, takže pomalu půjdu,“ řekla a aniž by dala prostor k případným otázkám, s hlasitým- puf, zmizela.
Šokované ticho najednou přerušil hlasitý, až hysterický smích. Harry klečel na kolenou a chechtal se na plné kolo.
„Smích bez jakékoliv příčiny může znamenat, že jste buď idiot, nebo zlaťoučké děvčátko,“ pronesl Severus ledově. „Ve vašem případě bych tipoval spíš toho idiota! Je to těžké, Pottere, být pitomcem, když je konkurence tak veliká?“ zajímalo ho.
„Když jste nablízku, pak je to těžké!“ kontroval Harry a namáhavě se zvedal ze země. „Vám to nepřijde celé šílené? A nemluvte se mnou tak! Jsem už dávno dospělý!“
„No a? Pitomec může být klidně i dospělý. Žel-Merlinovi, moudrost nepřichází s věkem, ten přichází dost často sám!“ reagoval Snape sarkasticky.
„A víte vy co? Jsem šťastný, že je konečně konec! Doufám, že už bylo dost zachraňování. Teď se dám zjevně na věštění, asi skočím do Bradavic za Sybilou, aby mě naučila nějaké vychytávky, a pak bych mohl být jejím asistentem. Nebo ne! Koupím si v Prasinkách nějakou malou budovu, nebo si opravím Chroptící chýši a dám si na živnost čtení z ruky, koule, výklad karet… To bude kariéra!“ vymýšlel Harry a šel na něj další záchvat smíchu. „Severusi, máte u mě ze staré známosti… hm... ať nežeru- tři sezení zdarma! Ty, Aileen, samozřejmě taky. Jinak se ale nemusíme bát, že nám to přivodí nějaké starosti či problémy!“ uzavřel to trochu jízlivě. „Teď, když mě omluvíte, vás opustím a půjdu domů! Brzy na shledanou!“ řekl, zamával jim a s úsměvem se přemístil.
„Už se dočista pomátl!“ pronesl Severus nevěřícně.
„Copak vy nemáte radost?“ ptala se Aileen. „Po těch týdnech je konec a můžeme domů, navštívit přátelé, pořádně se vyspat. Ach, Severusi, já jsem tak ráda!“ pronesla s potěšením a s radostí ho pevně objala a políbila. Severus ztuhnul.
„Co- co jste to udělala?“ vykoktal ze sebe překvapeně.
„Omlouvám se!“ začervenala se. „Bylo to spontánní, ale o to víc upřímné!“ přiznala a zrudla ještě více. „No tak já půjdu domů, doufám, že se ještě uvidíme,“ dodala posmutněle. Když otevírala ústa, aby se rozloučila, Severus si ji přitáhl do pevného objetí a vášnivě políbil.
Komentáre
Prehľad komentárov
sem si myslela, že to bude nějaké šílené. A ono ano, Kendra zabalila svou pouť, odešla na druhou stranu a také Nathan a jejich rod byl vymazán z povrchu zemského, teď su zvědavá, na nová pokolení Snapeátek, Potterčat a potomků Aileen. Díky za četbu,dokonale u ní relaxuji.
spontánní
(sisi, 13. 10. 2016 14:30)