Choď na obsah Choď na menu
 


HP a Záchrana bílé magie - 14. Poslední část

26. 3. 2011

                               14. Poslední část

 

Severus se společně s Aileen a Potterem přemístil nedaleko souboru balvanů Stonehenge. Obdivně se na něj dívali a Severus se zamyslel. Neměl nejmenší tušení, co na ně mezi kameny může čekat. Dokázal si spočítat, že jediný, kdo nezískal 'svou' část artefaktu, je Potter. V duchu si říkal: 'Nakonec to jelito není tak moc neschopné. Ještě budu litovat, že to pomalu končí. Kde jinde najdu takový terč, který mi bude tak výborně nahrávat na smeč jako on,' ušklíbl se Severus.

„Co vás tak pobavilo?“ zeptal se Potter, který si všiml, jak se Snape šklebí.

„Vy, jaký jste pitomec,“ odpověděl s dalším úšklebkem.

Aileen se potichu zahihňala a žduchla Snapea do ramene, aby jej trochu usměrnila. Potter se rozhodl, dát Aileen za pravdu a na Snapeovu urážku nereagoval. Jako první se vydal směrem k balvanům a nechal za sebou nechápavý pohled.

„Nezareagoval,“ vypravil ze sebe Severus, čímž si vysloužil další zahihňání.

„Asi pochopil, že si z něj ve většině případů děláte legraci,“ odpověděla Aileen, mrkla na něj a následovala Harryho.

Tak jako u předcházejících staveb, ve kterých hledali artefakt, i zde cítili moc, která z kamenů přímo sálala.

„Asi bychom se měli rozdělit,“ pronesl Harry jako ve snách a vydal se směrem, který ho přitahoval ze všeho nejvíce. Doprostřed.

Severus a Aileen se taky rozdělili a každý se vydal po jedné straně kruhu. Severus došel do poloviny své části skupiny kamenů a najednou se zaseknul na místě. Obě strany jej k sobě táhly. Zdálo se, že stejnou silou. Byl zmatený, a to v jeho případě nebývalo obvyklé. Uběhlo několik minut, během kterých se prakticky klátil ze strany na stranu, až si jednu konečně vybral. Vydal se vpravo a kameny začal teprve pořádně ohledávat. Sálala z nich síla, přátelskost a jakoby i láska… Nesmysl! Okřikl se v duchu a neustával ve zkoumání. Hlavou mu ještě stačilo problesknout, co by cítil, kdyby se vydal vlevo…

Naproti tomu Aileen obhlížela a ohmatávala jeden kámen po druhém. Cítila z nich mocnou sílu, ale jinak to v ní nezanechávalo žádný roztodivný pocit. Každý balvan pořádně prozkoumala, ale u žádného nezůstala ani o vteřinu déle než u předchozího. Byly mocné, ale jinak neutrální.

Harry stál uprostřed celého seskupení jako ve snách. Měl pocit, že kameny, které si pro prozkoumání vybral, oživly. Civěl na jeden, otočil se, hleděl na druhý. Otočil se, a první v něm vyvolával úplně jiné pocity, zobrazovaly se jiné výjevy. Točil se stále dokola jak čamrda. Vypadalo to, jakoby ho k sobě vábily jako Sirény svým zpěvem. Točila se mu hlava, ale bylo to krásné. Chtěl ke každému přijít a dotknout se ho, pohladit, obejmout… Obrazy, které by ho jindy vůbec nelákaly, tváře, které by mu byly jindy odporné, teď vábily. Mocná síla ho sváděla a lákala dotknout se jich, i něco hluboko uloženého a snad potlačeného někde v srdci ho pohánělo kupředu k těm tvářím, kterými jindy pohrdal, odmítal, nenáviděl je. Voldemort, Malfoy, Dolohov, ta moc! Výjevy a tváře se rychle měnily- matka, otec, Sirius, Remus, Albus, všichni mrtví, ale tak milující. Petunie, Vernon, Dudley- taková touha po pomstě. Ginny, Hermiona, tváře Weasleyových, té lásky v jejich tvářích, tak hřejivé, tak živé… Opravdu nikdy netoužil po moci, pomstě? Skutečně chtěl být vždy jen Harry… Obyčejný Harry, kterým nikdy nebyl a nikdy nebude? Proč to konečně nevyužít pro sebe… Taky nikdy nebyl jako dítě milován, chtěl být, přál si to… Co když se dotkne tváří rodičů, kmotra…, kteří jej milovali, ale zaplatili za to svými životy. Je to všechno tak lákavé! 'Všechno! Chci to všechno!' Honilo se Harrymu hlavou. Chtíč! … 'Ginny?' Tvář rusovlasé dívky se na něj s láskou usmívala. Ron s Hermionou, tak šťastní, že ho konečně vidí. Paní Weasleyová a její bubák- mrtvý Harry. Dotkl se! Rozhodl se. Přišel o hodně, ale hodně mu stále zbývá. Byl bláhový, že jej vábila pomsta s mocí, a smrt… Jako zhypnotizovaný hleděl na kámen. Zdánlivě mrtvý kámen. Harry ho po chvíli nečinnosti začal důkladně prohlížet. Vizuálně i hmatem. Po pár minutách hledání prsty nahmatal docela tenounkou rytinu. Byla jedinou anomálií v jinak homogenní struktuře. Když se Harry pořádně podíval na tvar vrypu, téměř zalapal šokovaně po dechu. Levou rukou si z čela odkryl své neposlušné vlasy a druhou, volnou rukou jemně přejel po své jizvě. Musel tak učinit několikrát, aby si byl zcela jistý, ale závěr byl nezpochybnitelný. Rytina byla identická s jeho jizvou, způsobenou Voldemortem. Připadalo mu, že tam, s očima visícíma na vrypu a rukou na čele, stojí celé dny. Neslyšel ani Snapeovo volání. Překonal tu malou vzdálenost, která jej od kamene dělila, a pomalu, s téměř posvátnou úctou přiložil své čelo na rytinu v balvanu. Zadržel dech v očekávání, co se bude dít. Vteřiny se vlekly, Harry unaveně zavřel oči a zklamaně vzdychl. Nedělo se nic.

„Sakra, Pottere!“ ozvalo se znovu a naštvaně. „Máte něco nebo si dáváte dvacet?“ pokračoval hlas nerudně. „ U Merlinových vousů!“ zaklel Severus vzápětí. „Pottere!“

„Stalo se něco, Severusi?“ ptala se spěchající Aileen.

„Normálně by mě to u Pottera asi neznepokojovalo, ale ten… balvan ho pohltil,“ odpověděl Snape.

 Po jeho slovech nastalo ticho, které proťalo nevěřícné: „Co prosím? Co ten kámen s Harrym udělal?“

„Vcucnul Pottera,“ vysvětlil Severus dutě a ani nepronesl žádnou kousavou poznámku, že musel opakovat své jasně vyřčené sdělení.

„Děláte si srandu, že?“ zeptala se Aileen stále pochybovačně. „Ne, neděláte,“ odpověděla si vzápětí sama, když ji Severus prakticky probodl pohledem s patrnou otázkou v očích: 'Vypadám tak?' „Co budeme ale dělat?“ Do hlasu se jí pomalu začínala vkrádat panika.

„No… Já nevím,“ odpověděl Severus zcela rezignovaně.

„Vy nevíte?“ opakovala mladá žena šokovaně.

„Divné, že?“ řekl lehce sarkasticky. „Můžeme čekat, bušit pěstmi do kamene, nebo zkusit nějaká kouzla, ale napadají mě jen dvě,“ vysvětlil a přistoupil obezřetně k balvanu.

„Jak se to vůbec stalo?“ přerušila Aileen tok Severusových myšlenek.

„Viděl jsem ho tu jen stát, s hlavou opřenou o tento kámen. Nereagoval na volání a najednou pak…“ zbytek věty nechal viset ve vzduchu. Vyzkoušel kouzla, která ho jako jediná napadla a bezradně pokrčil rameny. „Nevím co s tím,“ pronesl s obavami v hlase.

„Harry!“ zakřičela vzlykající Aileen a začala bušit pěstmi do kamene. Nic se nedělo. Severus ji chytil kolem pasu a snažil se ji odtáhnout, uklidnit, avšak marně. Magie v balvanu se po několika minutách probrala opět k životu a Harry byl prakticky vyplivnut ven. Vyběhnul a vrazil přímo do Snapea.

„Pro Merlina! Pottere!“

„Harry!“ křikla i Aileen a objala chlapce kolem krku. „Jsi v pořádku!“

„Jistě, že jsem,“ zareagoval Potter a v hlase se objevila samozřejmost.

„Co jste to zase vyváděl? Člověk vás nemůže nechat chvíli bez dohledu, aniž byste něco nevyvedl!“ vynadal mu Snape, ale i jemu se ulevilo, že je Potter v pořádku.

„Neříkejte, že jste se o mě bál! Vy?“ ptal se udiveně Harry, který si všimnul úlevy na mužově tváři.

Snape jen něco nesrozumitelně zamumlal a položil znovu svou otázku: „Tak vysvětlíte nám, co se stalo?“

„Co by? Ten šutr mě do sebe vcucnul a pak zase vyplivnul,“ řekl a zazubil se.

„Merline, dej mi klid, ale hlavně mi nedávej sílu nebo ho uškrtím! To jsme pochopili i bez vašeho obšírného vysvětlení. Nás zajímá, co se stalo v kameni, vy otravný Nebelvíre!“ odsekával Snape naštvaně.

„Jo, Harry, nenapínej nás a povídej!“ ztratila trpělivost i Aileen.

„Nejdříve jsem se motal mezi těmito všemi kameny,“ začal. „Zobrazovaly se mi různé výjevy, viděl jsem rodiče, Siriuse, Brumbála, Voldemorta, Rona, Hermionu a další, všechny ty výjevy mě sváděly, přitahovaly mě jako magnet, sám se děsím, co jsem přitom cítil,“ odmlčel se a ustaraně se zamračil. „Nakonec jsem si vybral jeden výjev a dotkl se toho kamene, který ho zobrazoval. Vše zmizelo, já jsem byl opět při smyslech. Chvíli to vypadalo, že jsem měl jen halucinace a jsem obklopen naprosto bezcennými, mrtvými kameny. Když jsem si začal ten kámen, kterého jsem se předtím dotkl,“ ukázal pro větší názornost, „prohlížet a ohmatávat, našel jsem malou rytinu. Vidíte? Tady je,“ ukázal na ní a počkal, zda jim dojde zbytek.

„Blesk? Rytina ve tvaru blesku?“ ozval se jako první Snape a vůbec tomu nerozuměl.

„Ano, taky jsem byl překvapený, jakmile jsem se vzpamatoval, napadlo mě jediné…“ na chvíli se odmlčel. „Přiložil jsem svou jizvu na tento vryp, a pak se to stalo! Kámen mě spolknul. Byl jsem docela vyděšený, nemít průpravu při hledání viteálů, asi bych úplně zpanikařil,“ vysvětloval. „Ten prostor uvnitř nebyl vůbec těsný, jak by si člověk mohl myslet. Naopak! Byl rozlehlý a nedalo se nikam dohlédnout. Když jsem vykročil, prostor se najednou zúžil a nabídl mi jedinou cestu, kterou jsem se mohl vydat a tak jsem šel. Když jsem došel nakonec tak…,“ Harry se zasekl a v jeho hlase byly znát emoce, spousty emocí. „Čekal tam na mě Remus, docela dlouho jsme si povídali, ale ten čas byl přeci jen omezený,“ opět se odmlčel a vzpomněl si na zrcadlo z Erisedu. „Remus odešel a prostor se opět zúžil, když jsem došel nakonec, čekal tam na mě… Sirius. Rozhovor s ním mi hodně pomohl,“ na chvíli ztichl, aby dokázal mluvit dál pevným hlasem. „Pak následovali mí rodiče a nakonec jsem mluvil s Brumbálem. Mám vás pozdravit a vyřídit, že je neskonale šťastný, že jste to všechno přežil a doufá, že budete teď moct konečně žít,“ mluvil na Snapea. „Nakonec mi dal poslední část,“ vysvětlovat a z kapsy vytáhl poslední část artefaktu. „Pak už jsem se stihl tak – tak rozloučit a kámen mě vyplivl přímo vám do náruče,“ zakončil svůj příběh.

Aileen nechápala, kdo je Sirius a Remus, tušila jen, že byli oba pro Harryho moc důležití a jsou asi mrtví. Zato si nemohla nevšimnout, jak vzkaz od bývalého ředitele Bradavic Severuse dojal. „Páni!“ dostala ze sebe po chvíli mlčení. „Nemůžu uvěřit tomu, co jsi řekl. Je to skutečně neuvěřitelné. Ale máme poslední část, je konec!“ dodala radostně.

Harry se rozpačitě usmíval a na jeho i Severusově tváři byly patrné silné emoce.

„Říkal jste, Pottere, že jste s každým docela dlouho mluvil, ale tady jste nebyl sotva pár minut,“ nechápal Snape.

Harry kývl. „Čas tam musel probíhat jinak než tu. S Brumbálem jsem mluvil nejmenší dobu a i ta, řekl bych, trvala dobrých patnáct minut,“ odpověděl. Následovalo dlouhé mlčení. Harry se Severusem přemýšleli, oba měli o čem a Aileen jen trpělivě čekala.

„Asi bychom se měli přesunout na prostornější místo a zkusit spojit všechny části artefaktu,“ rozsekl Harry ticho a vykročil. Po dvou krocích se zastavil a s rozpustilými ohníčky v očích se otočil na Severuse. „Mimochodem, mám vás pozdravovat od Siriuse a vyřídit vzkaz. Cituji: 'Srabusi, jsem rád, že jsem se v tobě tak mýlil a děkuji ti, že jsi pomohl mému kmotřenci přežít. Musím uznat, že přezdívka- Srabus, je v tvém případě naprosto lichá, ty umaštěný mizero! Až se za mnoho let sejdeme, počítej ale s tím, že ti stejně natrhnu pr…!', smích už asi nenapodobím,“ dokončil Harry, křenil se od ucha k uchu a pokračoval v započaté cestě.

„Hech,“ uchechtl se Severus. „Psisko jedno zablešené!“ zabrblal, ale bylo vidět, že se dobře baví.

Ve chvíli, kdy se trojice chystala vytáhnout další dvě části artefaktu z kouzly zabezpečené krabičky, aby mohlo dojít k jejich propojení, zasáhlo Severuse odněkud kouzlo a on odletěl o kus dál. Harry s Aileen vytáhli okamžitě své hůlky a obezřetně se rozhlíželi kolem sebe, zatímco Harry vyčaroval Protego.

„Severusi, jste v pořádku?“ zeptala se Aileen a stále se rozhlížela okolo.

„Ano. Pouze mě to odhodilo,“ odpověděl a s hůlkou v pozoru se k nim přidal. „Vylez!“ zakřičel do míst, odkud kouzlo přiletělo. Chvíli se nic nedělo, ale potom se před nimi objevil pohublý kouzelník, s kruhy pod očima, který na ně mířil hůlkou, jenž se spolu s jeho rukou neovladatelně třásla.

„Dejte mi ty části artefaktu a nechám vás jít,“ promluvil Nathan a ještě dodal: „Jsem jejich pravým majitelem a vy jste je ukradli!“

„Aha… Takže vy jste Kendřin potomek a zcela vážně nás tu žádáte o vydání svého… dědictví, i když se chystáte zahubit kouzelnický svět a ještě k tomu si myslíte, že máte proti přesile šanci? Nemluvě o tom, že se strachy třesete jak ratlík. Nebuďte směšný a jděte, máme tu ještě nějakou práci,“ výsměšně zareagoval Snape.

„Bez artefaktu se odsuď, nehnu! A-a nebojím se vás!“ vykoktal Nathan a aby dostál svým slovům, zaujal bojovnou pozici.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.