HP a Záchrana bílé magie - 11. Ochránce magie
11. Ochránce magie
Nathan byl na cestě už několik dní. Několik dlouhých dní, které jej nesmírně vyčerpávaly. Začínal litovat své unáhlenosti, s jakou se na cestu vydal, kdyby se zcela doléčil, nemusel svou cestu tolik protahovat přestávkami, které byly nutné. Měl před sebou posledních několik mil k pyramidám a byl vyčerpaný, jako by byl před posledním úkolem.
Celá cesta byla nesmírně strastiplná. Nepřálo mu počasí, cesta se neustále z nějakých nepochopitelných důvodů komplikovala, až měl pocit, že mu někdo hází klacky přímo pod nohy. Byly i chvíle, kdy si říkal, zda je to co dělá opravdu správné. Jeho Sally, tak se jmenovala jeho manželka, ta by si nepřála, aby se postavil vůči celému kouzelnickému světu a odkazu jeho rodiny. Nejednou přemýšlel, jak by se k tomu stavěla, kdyby věděla, co se chystá udělat.
I teď se k ní jeho myšlenky ubíraly…
…
Jeho manželka byla vždy tak hodná, milá a krásná. S ní poznal neskutečné štěstí, které se dovršilo dnem, kdy se narodila jejich maličká.
Trvalo jim dlouho, než se malou Magie podařilo počít. Snad celé věky chodili ke kouzelnickým i mudlovským lékařům, aby zjistili co je příčinou nemožnosti početí. Nathan proto podstoupil i test plodnosti, ale výsledky neukazovaly nic, co by nasvědčovalo problémy s jeho plodností. Tak samo to bylo u Sally.
Když jim nepomáhaly lektvary ani léky, vydala se Sally na radu své kamarádky k léčitelce, která se zabývala akupunkturou. Nathan nemohl pochopit, že něco tak barbarského jako je vpichování jehel do různých míst na těle, může vůbec existovat. Zprvu s tím absolutně nesouhlasil. Se Sally se nejednou i pohádal. Odmítal to. Ale Sally byla trpělivá a podařilo se jí Nathana, ostatně jako vždy když bylo potřeba, přesvědčit. Po té, co viděl a na vlastní kůži i zjistil, že to není nic, co by jeho ženu ohrožovalo, přistoupil na tuto léčebnou metodu. Přistoupil, i když na ní stále pohlížel s despektem.
Jaké pak bylo jeho překvapení, když po několika týdnech přišel domů a vstoupil do obývacího pokoje, který byl jen letmo osvětlen. Tu chvíli si pamatoval, jako by to bylo včera.
„Sally?“ zvolal do šera. „Sally, miláčku, jsem doma!“
Najednou ucítil za svými zády postavu, která se k němu jemně přitiskla. „Sally, co se to tu děje?“ ptal se se smíchem. „Něco snad slavíme?“ zeptal se, když ho manželka nasměrovala ke koutu, ve kterém byl přichystaný stůl na večeři.
„Počkej po večeři, vše se v čas dozvíš,“ odpověděla něžně, políbila ho na tvář a vedla ke stolu.
„Nezapomněl jsem na nějaké výročí, že ne?“ zeptal se trochu poplašeně.
„Ty? Co by se muselo stát, abys ty zapomněl na nějaké výročí? Vždyť jak dlouho ti trvalo, než jsem tě přesvědčila, že nemusíme slavit první oční kontakt, první podání ruky, první dotek, první polibek, první vyznání lásky, první milování…“ vyjmenovávala mu výročí, na kterých zprvu opravdu trval, a doprovázela to svým zvonivým smíchem.
„Dobře, dobře, ale tak co slavíme?“ ptal se a usmíval se po výčtu všech těch výročí, na kterých kdysi skutečně trval a neměl by nejmenší problém znovu je zavést.
„Nebuď zvědavý, budeš brzy starý!“ opáčila mu se smíchem. „Když ti to prozradím v tuto chvíli, už to nebude překvapení, které se máš dozvědět až po večeři, nemyslíš?“ zeptala se hravě a odvedla ho ke stolu.
Nathan se rezignovaně posadil a vyčkával, co se dál bude dít. Tiše pozoroval, jak jeho žena pobíhá kolem stolu a vše nosí. Tak šťastnou jí už dlouho neviděl, snad naposledy v prvních týdnech manželství, kdy pro ně bylo vše tak nové a vzrušující. Nesmírně šťastní byli i teď, ale toto bylo prostě jiné.
„Dobrou chuť!“ popřáli si vzájemně a začali jíst.
Když po několika minutách dojedli, vstala Sally od stolu a chtěla odnést talíře, aby donesla poslední chod, a to moučník.
„Tak už se dozvím, oč tu dneska jde?“ nevydržel Nathan to ticho a s mírnou netrpělivostí se ji znovu otázal. Odpovědí mu byl pouze šibalský úsměv na tváři jeho manželky, která mizela ve dveřích vedoucích do kuchyně. Uběhly nanejvýš dvě minuty, když se znovu vrátila a v rukou držela dva talířky s dezertem, přiklopené pokličkou odpovídající velikosti talířku. Jeden talířek položila před Nathana a druhý si nechala.
„Tak, tady máš svou odpověď,“ pronesla tajuplně, když si sedla na svou židli. Nathan zcela zmatený pokličku opatrně odklopil a na jeho tváři se vystřídal výraz od nechápavého, přes nevěřícný, až po neskutečně šťastný.
„Já vím, není to nic originálního, ale řekla bych, že ze všeho nejvýmluvnější,“ vysvětlila Sally k pleteným botičkám, na které Nathan se slzami v očích koukal.
…
Den porodu, byl pro Nathana hotové utrpení. Sally byla na sále několik hodin. Nathan byl sice rád, že se nakonec podvolila a souhlasila s porodem u Sv. Munga, ale i tak byl neskutečně nervózní. Nakonec se po hodinách čekání dočkal a vyslechnul si tu šťastnou zprávu přímo od léčitele.
Držel ten uzlíček v náručí a byl nesmírně šťastný. Ta její tvářička, nosánek, očička…
Vzpomínka se vytratila a nahradila jí jiná. Bolestná. Nesmírně bolestná.
…
Ta tvářička, nosánek a očička… byla pokrytá tenkou vrstvou prachu a zračil se v nich strach. V prachu a troskách ležela těla jeho Sally a Magie. Obě dvě měly ve tvářích vepsanou nepopsatelnou hrůzu.
Nathan padl na kolena a začal srdceryvně štkát. V neměnné poloze tam vydržel vzlykat celé hodiny, až se zdálo, že jeho slzné kanálky nadobro vyschly. Nakonec svým děvčatům chvějící se rukou zamáčknul oční víčka…
…
Tu jeho vzpomínání končilo. Jeho myšlenky a výčitky na to, co by na jeho pomstychtivou výpravu Sally řekla, se vytratily jako pára nad hrncem. Nathan si osušil slzy a přidal do kroku, poháněn v tu chvíli ještě větší silou.
Stejné tempo mu vydrželo, než došel do cíle. Vydechnul úlevou, jakmile před sebou spatřil pyramidu, ke které již řadu dní směřoval. Chvílí se kochal tím obrazem, který se mu nabízel. Byla tak monumentální, ohromující a na vlastní kůži cítil příval velkého množství energie. Nedokázal posoudit, zda je to tím, že jej pyramida, nebo spíš předmět nacházející se uvnitř poznal, nebo energie vycházela přímo z pyramidy a její celkové podstaty, a silný příliv energie by pociťoval kterýkoliv člověk obdařený kouzelnickými schopnostmi.
Těmito úvahami se zabýval následujících několik minut. Nervózně přešlapoval z nohy na nohu, jakoby si dodával odvahu před vstupem. Netušil, co jej uvnitř čeká. Byl sice přímý předek, ochránce magie a tedy artefaktu, ale taky věděl, že nepřichází s úplně dobrými úmysly.
„Raz, dva, tři…“ odpočítal si v duchu a vstoupil do útrob monumentu. Oči si pomalu přivykly světlu, nebo spíš tmě, která tam panovala, a udělal několik kroků vpřed. Na rozdíl od Harryho a spol. se do pyramidy dostal hlavním vchodem.
„Lumos,“ pronesl do ticha. Konec jeho hůlky ozářil prostor několik metrů veliký a Nathan se pomalu vydal dál.
Jak postupoval do středu pyramidy, začal na sobě pociťovat problémy s dýcháním. Vzduch tady pomalu řídnul a Nathanovi probleskla hlavou myšlenka, zda by byl schopen Bublinového kouzla. Na tváři se mu usadil smutný výraz, při pomyšlení, že to, co pro ostatní znamená samozřejmost, je pro něj spousta otázek a pochyb. Kdyby byl obdařen silnějším magickým jádrem, lepšími schopnostmi, mohl být teď se svou rodinou, protože by ji před několika týdny ochránil. Teď by tu nestál a hlavou by se mu nehonily všelijaké pomstychtivé myšlenky. Kdyby, kdyby, kdyby…
Vztek ho začal znovu pohánět, až zapomněl i na špatný vzduch.
Pyramida byla rozdělena na několik místností a komor. Jednou mu bylo umožněno procházet jimi ve vzpřímené poloze, jindy zase lezl pomalu po čtyřech. Nevěděl kudy přesně jít. Něco ho vedlo. A pak konečně… Konečně byl na místě. Poznal to podle silné koncentrace magie ve vzduchu. S hůlkou v pozoru se obezřetně rozhlížel kolem dokola, aby byl schopen se bránit případnému nebezpečí.
Na stejném místě zůstal stát po několik dalších okamžiků, než se pohnul směrem dopředu. Pomalu se posunul až do středu místností a v tu chvíli se prostorem rozlehl hlasitý zvuk. Vypadalo to, jakoby šlápnul na nějaký spouštěč. Strnule stál na místě a s hůlkou připravenou k obraně vyčkával. Chvíli se nedělo vůbec nic, až pak se mu nad hlavou objevilo do fialova zbarvené světlo, které se postupně posunovalo dolů a procházelo Nathanovým tělem. Ten krom tepla necítil vůbec nic, a tak se nepatrně uvolnil, stále však s napětím očekával, co se dál bude dít.
Světlo došlo až k jeho chodidlům a stejným tempem postupovalo opět zpátky nahoru. Nakonec se zastavilo nad hlavou, chvíli nehnutě zářilo, a pak se ozvalo hlasité - puk - a před Nathanem se objevil stojan, v jehož středu se skvěl ozářený trojúhelník. Věrná kopie toho pravého artefaktu, který získal Severus.
Nathan se předmětu opatrně dotknul, očekávajíc nějakou další akci, ale nic, krom sálajícího tepla, se nestalo. To ho povzbudilo, a tak trojúhelník opatrně vyndal. Když byl i nadále klid, hlasitě si oddechnul a z batohu vytáhnul dřevěnou krabici, chráněnou kouzly a artefakt do ní uložil.
Když nakonec po dlouhém bloudění dospěl k východu, spokojeně se usmál a vydal se hledat místo, kde se uloží k odpočinku.