Kam s nepřítelem- 8. kapitola
Kapitola č.8: Sevy
Nesmíš na mě zapomenout!
Dny ubíhaly jeden za druhým a Harry stále pátral, i když se zdálo, jako by pátrání nevěnoval už takovou energii jako v prvopočátcích a zdržoval se víc doma. Hermioně se vůbec nelíbilo, když se před pár dny dozvěděla, že u Harryho teď bydlí Cho. Taky na toto téma vedla společnou řeč s Harrym i Ronem.
„Harry, ty víš, že se o malého můžu starat já, vůbec není potřeba, aby u vás Cho bydlela! Nemyslíš, že je dost divné, abys byl v domě sám s jinou ženou?!“ vztekle na něho vyjela.
„Hermiono vím, že to myslíš dobře, ale není třeba, aby ses strachovala! A Cho měla pravdu v tom, že ty mi můžeš spíš pomoci s hledáním Ginny!“ odpověděl Harry důrazně. „A promiň, už nemám čas si s tebou povídat, musím domů za Cho a Jamesem, je nutné, abych byl taky někdy doma s rodinou!“ víc nečekal, nevšímal si šokovaného výrazu ve tváři Hermiony a přemístil se pryč. Ta se po prvotním šoku začala okamžitě shánět po Ronovi, nevěděla co se to děje, ale Harryho chování, ta změna se ji nelíbila a na Cho se ji něco nezdálo hned, jak se s ní u Harryho setkala. Myslela si, že je to jen nervozitou z toho všeho a toho, že by se měli každým dnem vrátit Weasleyovi, Charlie se je snažil zdržet, ale do nekonečna se mu to nemohlo dařit.
„Mino, co se stalo?! Vzkaz, který jsi mi poslala po patronovi, zněl naléhavě, máš snad nějaké novinky o Ginny?“ zeptal se Ron, který se domů přemístil okamžitě, jak obdržel vzkaz.
„Ach Rone, já mám takové neblahé tušení, že za tím Ginniným zmizením bude možná Cho. Něco se mi na tom celém nezdá, to jak se mnou mluvila, když jsem za Harrym onehdy přišla.“
„Ale Hermiono, o tom jsme už přeci mluvili a myslím, že se není čeho bát. Proč by Cho něco takového udělala a pak, myslíš, že by Harry jen tak zapomněl na Ginny?!“ zeptal se trochu posměšně.
Ron ani netušil, jak blízko byl v tu chvíli pravdě, anebo pravda jemu?!
Hermiona se kousla do rtu a přemýšlela, zda má nebo nemá Ronovi říct, jakými slovy se dnes Harry rozloučil. Nakonec se rozhodla, že to prověří na vlastní pěst, zkusí Cho sledovat, nebo na ni rovnou udeří a stůj co stůj, se dozví, co se tu děje! Nakonec se na Rona trochu nervózně usmála a ten ji k sobě přivinul a pevně objal. Taky měl o svou sestru starost, už to byly pomalu tři týdny od jejího zmizení a jediná stopa se nenašla.
Cho ve chvíli, kdy Harry ráno odešel, musela začít okamžitě jednat. Včera se ji podařilo vylít většinu zásoby lektvaru, který pravidelně přidávala Harrymu do pití. Nemohla si dovolit, zrovna teď s dávkováním přestat! Teď když začala zaznamenávat změny v jeho chování. Když se tedy ocitla sama s dítětem, tak jej jako každý den uspala a i s ním se přemístila do chatrče, kde před nějakými dvěma týdny držela Ginny. Nevěděla kolik času má, protože Harry se domů vracel den ode dne čím dál tím dříve. Jamese položila na dřevěnou postel, na které se válel špinavý potrhaný hadr, ale to ji bylo jedno. Hned poté, si došla pro všechny potřebné přísady a kotlík, aby mohla začít s přípravou lektvaru.
Nejdříve bylo nutné, začít s přípravou obyčejného elixíru lásky. Jakmile do kotlíku přidala poslední přísadu, prášek z pelyňku, lektvar odstavila od ohně a zpod halenky vytáhla stříbrný náhrdelník posázený modrými safíry. Už věděla jak přesně postupovat, použila jej i při první výrobě lektvaru a i díky náhrdelníku, byla schopná provést rituál k odstranění Ginny.
Kdyby jednoho dne nezabloudila do Obrtlé ulice, která byla proslulá obchody s artefakty z černé magie, nikdy by neměla možnost Harryho získat. Zahlídla jej ve výloze a okamžitě se jí zalíbil, tak prostě vešla, prodavači řekla, co chce a s dobrým pocitem odešla pryč. To, že by se mohlo jednat o nebezpečný předmět, ji vůbec nedošlo, prostě byla učarována jeho krásou. Až večer, když si jej prohlížela, zjistila, že jde otevřít a v tu chvíli se z vnitřku náhrdelníku uvolnila energie. V místnosti se zešeřilo a nad Cho se objevil velký a tmavý oblak, jakoby kouře. Jakmile se z náhrdelníku uvolnila veškerá mlhovitá energie, dala se do pohybu směrem k Cho. Ta se strachy nepohla z místa a jen s obavami čekala, co dál se bude dít. Energie chvíli kroužila kolem Cho, jakoby si rozmýšlela, jestli stojí za to. Po necelých dvou minutách se zastavila a začala pomalu pronikat do Cho přes hlavu, ta upadla do transu a začala sebou házet ze strany na stranu. Toto trvalo několik minut až upadla na několik hodin do bezvědomí, energie se zatím vrátila zpět do náhrdelníku, který ležel na zemi bez jakýchkoliv známek života.
K večeru se pak v domě Cho Changové začaly ozývat tiché steny, když se jeho majitelka pomalu probírala z bezvědomí a stávala ze země. Hned se chytla za hlavu, která ji neuvěřitelně bolela. Chvíli ji trvalo, než si uvědomila, co se před pár hodinami stalo. Dostala jasné instrukce, měla možnost vybrat si. Buď ten náhrdelník odnese, nebo spojí svou magii s magií náhrdelníku. Dobré dvě hodiny seděla na gauči s náhrdelníkem v ruce a zdálo se, že usilovně přemýšlí, co dělat dál. Nakonec se jí na tváři usadil vychytralý úsměv, byla rozhodnutá! Energie, která ji toho dne prostoupila, magie, která se na krátkou chvíli spojila s tou její, ji poskytly veškeré informace. Věděla přesně co dělat, i následky, které by to mohlo mít, ale byla si jistá tím, že pro ni to bude skýtat jen výhody. Ona se nemusí bát! Získá vše, co si usmyslí, i jeho! Harryho. Po druhé tedy toho dne, náhrdelník otevřela a vše se zopakovalo, až na ty křeče a bezvědomí. Byla silná, velmi silná!
„Teď už jenom formuli a bude to skoro hotové! Budu si muset dávat pozor, abych tuhle várku už nevylila. Mohlo by to být nebezpečné! Harry už na tu zrzku zapomíná a mi už nikdo nebude stát v cestě, ani její vzpomínka! Jenom si ještě budu muset pohrát se svoji švagrovou! Vždycky jsi se Hermiono cpala, kam jsi neměla, ale tentokrát ti to jen tak neprojde, budeš litovat, že jsi ten svůj přemoudřelý frňák cpala i do mých záležitostí, do kterých ti nic není!“ Cho se výhružně zalesklo v očích. Vzápětí se však uklidnila, aby formuli provedla přesně tak, jak měla být! Bylo třeba ji třikrát bez nejmenší chybičky zopakovat!
„Iste, qui eas habito meus, vel denuo meis! Epi dum, cui mei stativus em porus, oblivio! Uti- nam tua oblivium, eas eius insania!”
Po třetím odříkání, se náhrdelník, který držela nad lektvarem, jemně zachvěl a vyšlo z něj slabé světlo, zbarvené odstínem safírů, kterými byl pokryt. Jakmile světlo pohaslo, Cho náhrdelník otevřela a do lektvaru z něj vysypala jemný prášek, narůžovělého zbarvení. Původní elixír lásky zasyčel a dostal bezbarvý nádech. Ještě bylo potřeba jednou promíchat, aby získal barvu prášku a byl připraven k podání. Cho byla se sebou nadmíru spokojená, odlila si potřebné množství do lahvičky a zbytek elixíru nechala odstranit.
„Teď už si dám pozor! Tahle dávka bude stačit, abych pro Harryho existovala jen já a zrzka…“ Smích, který se toho dne ozval v místnosti, nebyl smích duševně zdravého člověka.
Cho se s Jamesem přemístila kousek od domu, kde na ni nebylo vidět. Pro případ, že by Harry už dorazil, došla ten kousek pěšky, přičemž malého probudila. Ten než se stačil vzpamatovat, že je po dlouhé době opět vzhůru, Cho už vstupovala na schůdek vedoucí ke dveřím domu. V tu samou chvíli, se dveře otevřely a uvnitř stál Harry.
„No konečně, kde jste byli? Už jsem se začínal bát, že jste se ztratili jako Ginny,“ Harry se trochu zarazil.
„Ginny… Asi bych měl hledat a nebýt tady, jen tak,“ řekl nejistě.
„Ale Harry, pojď se nejdříve najíst. Mám pro tebe připravený oběd. Nejdříve si odpočiň a pak jdi v pátrání pokračovat. A nemyslíš, že ostatní se o to postarají dobře i bez tvé přítomnosti?!“ V tom se malý James rozplakal. Cho se na něj podívala a malinko se zamračila, čehož si však Harry nevšimnul. Starostlivě se koukal na syna.
„Měl bys ho zkusit na chvíli pochovat, myslím, že se dožaduje tvé přítomnosti a já ti mezi tím připravím oběd,“ oslnivě se na něj usmála, podala mu Jamese a odešla co nejrychleji do kuchyně. Než Harry stačil přijít za ní, nakapala mu pohotově další dávku. Začala pomalu zvyšovat počet kapek.
●●●
Ginny seděla nervózně ve svém kabinetě. Na kraji stolu měla několik popsaných pergamenů s poznámkami a v ruce svírala seznam žáků, které měla první hodinu učit. Byli to první ročníky. Nebelvír a Zmijozel! Očima se vpíjela do šesti jmen. Evansová, Potter, Black, Lupin, Pettigrew (zrádce, pomyslela si) a Snape. Po chvíli se vzpamatovala a zakouzlila tempus. Do začátku hodiny zbývalo bez mála deset minut, a tak trochu nervózně, ale se šibalskými jiskřičkami v očích vstala a pomalu sbírala, co bylo třeba, než vyjde z kabinetu.
Žáci se mezi tím pomalu trousili do třídy a hledali si místo k sezení. Potter, Black, Lupin a Pettigrew si sedli po dvojicích za sebe a kus od nich si spolu sedli Evansová a Snape.
Zvonek oznámil začátek vyučování a jako na povel v tom samém okamžiku vplula do místnosti Ginny, oděná do černého učitelského hábitu. Věděla, že její vystoupení nebude mít ani zdaleka takový efekt, jako vytvořil on, ale nemohla si pomoct! Už jenom pro ten pocit, si to musela zkusit! A tak, jakmile došla rázným krokem k učitelskému stolu, nasadila přísnou tvář, otočila se ke třídě a spustila řeč, kterou si pamatovala jako by ji slyšela včera.
„V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaříkadla a proto neočekávám, že by mnozí z vás docenili náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Ovšem těch několik vyvolených, kteří mají předpoklady, ty mohu naučit, jak očarovat mysl a omámit smysly. Naučit, jak stáčet slávu, připravit věhlas a dokonce, jak uložit a zachovat smrt. Naopak, někteří z vás možná přijeli do Bradavic vybaveni tak úžasnými schopnostmi, že jsou přesvědčeni, že nemusejí vůbec dávat pozor!“ a vrhla vzteklý pohled směrem na dvojici Potter a Black. Měla hodně co dělat, aby se nezačala smát, ale vydržela to.
První část hodiny s prváky probírala jen základní věci. Viděla, jak Remus vše pečlivě zapisoval a Pettigrew mu neustále nakukoval přes rameno neschopný sám, něco napsat. Sirius s Jamesem jen ledabyle seděli a sem tam něco zapsali, přičemž James Potter neustále nenápadně pokukoval, po Lily Evansové. Snape zaujatě poslouchal a dělal si podrobný zápis, vypadal předmětem opravdu nadšený.
Na druhou část hodiny dostali do dvojic zadání jednoduchého lektvaru. Ginny obcházela třídu a sledovala, jak si žáci vedou. Byla vcelku spokojená a příjemně ji překvapilo, jak ji učení baví!
Během dopoledního vyučování měla ještě dvouhodinovku s šesťáky, Mrzimor a Havraspár. Ze starších žáků byla více nervózní, ale potěšilo ji, že ani tady neměla problém s látkou, či vysvětlením. Po obědě, měla volno a učila až od tří hodin. Zakončovala opět s nebelvírskými a zmijozely, tentokrát čtvrťáky. Rozhodla se před hodinou, zajít za Brumbálem, aby zjistila, jak pokročil v hledání.
„Pokud vůbec pokročil,“ povzdychla si a šla.
Došla k chrliči, kterému řekla heslo a chvíli po tom, ji točité schody vynesly až ke dveřím Brumbálovy pracovny.
„Dále,“ ozvalo se z jeho pracovny, jako reakce na klepání Ginny.
„Dobrý den pane profesore, neruším?“ zeptala se trochu nesměle, když uviděla ředitele ponořeného do hromady knih.
„Ale vůbec ne. Prosím, posaďte se.“ ukázal rukou na křeslo proti jeho stolu.
„Děkuji. Přišla jsem se zeptat, jestli je něco nového. Našel jste něco?“ zeptala se s nadějí v hlase.
„Procházím všechny tyto knihy a kontaktoval jsem se s některými svými přáteli, kteří se zajímali o možnosti přemístění do jiné doby. Myslím, že jsem na správné cestě, přislíbili mi…“ nedopověděl, protože Ginny se začala nekontrolovatelně a lehce šíleně smát, až se prohýbala. Brumbál tomu zaraženě přihlížel.
V tu samou chvíli a v aktuální době…
Po obědě si šel Harry na chvíli hrát s malým a Cho se na ně spokojeně dívala z gauče. Potřebovala ještě vymyslet, jak si chlapce naklonit. Bylo jasné, že ji nedůvěřuje a pomalu, ale jistě s ním ztrácela trpělivost. Mohl by ji vše znepříjemnit a to mu nehodlala dovolit. Stejně jako té šprtce!
,Ještě si to budu muset celé v klidu promyslet, ať neudělám těsně před cílem chybu., řekla si v duchu.
Po nějaké půl hodině hraní s Jamesem se Harry zarazil.
„Nechtěl jsem dneska ještě něco udělat? Neměl jsem něco v plánu?“ tvářil se malounko zmateně.
Kapitola č.8: Lucy
Prasinky
Ginny bola bezradná, pokiaľ išlo o hľadanie spôsobu, ktorý by ju vráti späť do doby, kam patrila a získala späť svoju rodinu. Firenze i väčšina stáda sa k nej správali milo, ale ona cítila, že je tam len na obtiaž. Rozlúčila sa preto s Veneou i vodcom kentaurov, poďakovala im za prístrešie a rozhodnutá bojovať o svoje šťastie, prešla hustým lesom, až sa ocitla na hranici školských pozemkov. Podľa Firenzeho slov si na ňu nik v tejto dobe nespomína, nik nevie, že vôbec niekedy žila a už vôbec nie, že to ona je skutočnou manželkou Harryho Pottera a matkou Jamesa. S tichým povzdychom pokračovala ďalej, rozhodnutá usadiť sa v Prasinkách.
Od jej odchodu z domu už ubehli tri týždne a od tej chvíle neprešiel deň, aby nemyslela na svojich chlapcov. Ako sa asi majú? Čo práve robia? Sú šťastní? Z jej zamyslenia ju vytrhla až Rosmerta, ktorá k nej podišla a s ustaraným výrazom si premeriavala svoju mladú pomocníčku.
„Čo ťa trápi, dievča? Snívaš tu s otvorenými očami a tváriš sa, akoby ti niekto zomrel,“ skonštatovala smutne stará žena, ktorej žiarová iskra v oku bola rovnako živá ako pred rokmi, keď sem Ginny s Harrym chodievali počas voľných víkendov v škole.
„Len som sa zamyslela, prepáč Rose,“ odvetila a pustila sa do utierania drevených stolov, aby to stihla skôr, ako prídu prví hostia. Keď sem pred pár dňami prišla, myslela si, že ju Rosmerta neprijme, opak však bol pravdou. Stará žena bola priamo nadšená novou, pracovitou pomocníčkou a hneď jej aj ponúkla byt nad podnikom, ktorý už dlho nikto neobýval. Bolo to viac, oveľa viac, než Ginny očakávala a bola za to vďačná.
Dnešný deň bol však v niečom zvláštny. Tak ako inokedy, aj dnes sem zavítali stály hostia, no bola sobota a ako sa dozvedela od svojej nadriadenej, študenti mali voľný víkend v dedinke.
„Povedz mi, Rose, chodieva sem aj mladý James Potter?“ spýtala sa zvedavo, zle skrývajúc svoje vzrušenie nad možnosťou, že uvidí svojho syna.
„Potterov syn? Hej, občas sa ukáže. Je to milý chlapec, celkom ako jeho otec. Občas prídu spolu, to vieš, odkedy sa Harry stal riaditeľom, chodieva sem pomerne často, dokonca s celou svojou rodinou,“ odvetila Rosmerta nezaujato a pri pulte leštila poháre.
„Chceš povedať, že aj so svojou ženou?“ naprázdno prehltla.
„Áno, Cho na hrade pomáha Poppy na ošetrovni. To vieš, zohnať dnes schopnú ošetrovateľku, ktorá by zvládla všetkých študentov nie je ľahké a Poppy už má svoje roky. Odkedy sú tí dvaja na hrade, je tam vraj veselo,“ pokrčila ramenami stará barmanka a pokračovala vo svojej práci.
Asi o tri hodiny neskôr do baru naozaj vstúpili všetky tri spomínané osoby. Cho Changová, ruku v ruke s Harrym, ktorý mal otcovsky ruku na ramene vysokého čiernovlasého chlapca. Všetci sa šťastne smiali a hrnuli sa k voľnému stolu. Ginny potlačila vzlyk, keď zbadala svoju životnú lásku zamilovane pozerať na inú ženu. A jej syn... očami visel na žene, ktorú považoval za svoju matku, a na tú skutočnú si nespomínal. Vyrástol z neho krásny chlapec, pomyslela si a zhlboka sa nadýchla, aby dostala svoje emócie pod kontrolu. Aspoň jedným si mohla byť istá: ak nenájde spôsob, ako sa vrátiť, jej rodina bude v poriadku a jej chlapci budú milovaní a šťastní.
Rýchlo zastavila Rosmertu, ktorá chcela ísť obslúžiť nových hostí a ponúkla sa, že to urobí sama. Nasadila svoj najžiarivejší úsmev, akého vôbec bola vo svojom stave schopná a podišla k stolu, kde sa trojica dobre bavila.
„Dobrý deň, objednáte si?“ spýtala sa nevinne a otočila sa k Harrymu a Jamesovi, Cho ignorujúc.
„Dám si ďatelinové pivo,“ ozval sa Harry. Ginny mu oplatila jeho úsmev a pripadalo jej hlúpe flirtovať s mužom, ktorý bol v tejto chvíli o dobrých šestnásť rokov starší. To už rovno mohla flirtovať s Jamesom, keby to nebol jej syn.
„A ty, fešák?“ spýtala sa mládenca, ktorý sa zapýril pod váhou jej nežného pohľadu.
„Ja... no... to isté,“ vyjachtal zo seba a Harry ho chlapsky potľapkal po ramene.
„Skvelé, hneď to bude,“ usmiala sa na nich a chystala sa na odchod, keď za ňou zavolala Cho.
„A ja som vzduch? Dám si citrónovú limonádu,“ zavrčala podráždene a prebodávala Ginny zlostným pohľadom. Tá sa konečne otočila tvárou v tvár žene, ktorá ju obrala o jej šťastie a ich pohľady sa stretli.
„Och, prepáčte, akosi som vás prehliadla,“ zatvárila sa naoko previnilo, no z očí jej doslova sršali blesky a Cho v momente zbledla. Víťazoslávny úsmev na Ginniných perách bol jasným dôkazom toho, že tento boj ešte nevzdala.
„Deje sa niečo, zlatko? Si akási bledá,“ skonštatoval Harry ustarane.
„To nič. To nič...“ upokojovala ho, ale zároveň upokojovala i sama seba.
Ginny sa vrátila asi o päť minút, nesúc na podnose dve ďatelinové pivá, ktoré postavila pred Harryho a Jamesa. Potom sa obrátila k Cho, nemotorne pritom naraziac do stola, až sa podnos v jej rukách prevrátil a obsah poháda vyprskol rovno do tváre nahnevanej čiernovlásky.
„Prepáčte, hneď vám prinesiem novú limonádu,“ usmievala sa nevinne Ginny, no jej pohľad vravel niečo iné.
„Toto je len začiatok, Cho Changová. Ešte uvidíš, s kým si sa zahrávaš,“ pomyslela si a s tým odišla od stola.
„Za toto mi zaplatíš, rozumieš, ty malá potvora!“ kričala za Cho za utekajúcou Ginny a Harry mal čo robiť, aby ju utíšil.
„Bola to len limonáda, zlatko. Jedno čistiace kúzlo a všetko je v poriadku, upokoj sa,“ chlácholil ju nežne. To už Ginny nevydržala, ospravedlnila sa Rosmerte, že sa necíti dobre a vybehla po schodoch do svojej izby, kde plačúca padla na posteľ.
Ona i Cho vedeli, že nešlo o rozliaty nápoj. Šlo o oveľa viac. Bol to jej život a ak nenájde niečo, čo jej pomôže, je stratená a ona to vedela. Obe to vedeli.
Komentáre
Prehľad komentárov
...a najhoršie, že neviem, čo napísať, som hrozná!!!
Som úplným opakom oboch pokračovaní. V preklade teda, keďže ja som hrozná, a kapitoly sú opakom mňa, takže sú výborné. Asi som sa zamotala, tak radšej končím... :-)))))
Taky
(Lucy, 15. 4. 2009 22:34)přidám svou troškou do mlýnu... berte to z té lepší stránky, když už monitor a klávesnice povečeřeli, tak na čem jiném by si pochutnali víc, než na špagetých s kečupem? :-D
no to koukám!
(sevy, 15. 4. 2009 22:29)
:o))) sice mi je líto klávesnice a monitoru, že nechtěně spolupovečeřeli, ale jsem ráda, že scénka pobavila... :o) já se u ní děsně chlamala... :o))) gradovat to graduje, jen je mi děsně líto, že nemůžu psát, ale včera jsem si musela napsat alespoň pár větiček... :o))) tak se třeba tímhle hlemýždím tempem dostanu k napsání další kapči, abyste se dozvěděli jak plánujeme pokračovat... protože tempo je závislé na mě... :o(
děkujeme za komentík :o)
Sevy, to koukáš,
(Slimča, 15. 4. 2009 21:34)
že jsem na netu takhle večer :-) Není to natrvalo, ale na přečtení osmičky to stačilo... :-D
Holky super!Tahle kapitola vážně nemá chybu! Úvodní řeč v lektvarech mě dokonale odbourala - ještě teď kuckám nudle s kečupem, co jsem si neprozřetelně vzala k počítači (a že jsem se po Tvé reklamě těšila, co jsi vymyslela, Sevy) Ale i bez projevu bych byla nadšená. Začíná to opravdu gradovat a nervozita stoupá :-o.
A Lucy - Ginny je dobrá! Já bych se asi nedokázala tak ovládnout. Vidět svého chlapa s jinou a pár týdnů starého novorozence takhle velikého... Uf! Cho by měla na hlavě víc, než je džus... Grrrrr!
Souhlasím
(Lucy, 15. 4. 2009 20:56)
že jde o zlomové kapitoly. Sevy se zatím nemuže vyjádřit k těm mým, protože je ješte nečetla, nechce být nijak ovlivňována, což chápu.
Taky je mi jasný, že tu řeč si odpustit nemohla.
Soraki, díky za komentíky a podporu, snad doma už budeš mít pohodu a taky nám nečím hezkým přispěješ
normálně jsem se
(sevy, 15. 4. 2009 9:22)
lekla... jsem nečekala, že pár hodin po uveřejnění najdu hned 3 komentíky... :o)))) a děkujeme za ně! ;o)
hlavně, že už máš všechno za sebou a můžeš si oddechnout... já byla neskutečně hysterická v pondělí kvůli zkoušce (že lucyku... :o))) ), ne tak když si představím, tvé perné chvíle!
v jednom máš pravdu, a to že tyhle kapitoly začínají být zlomové (alespoň u mě, za lucy mluvit nemůžu :o) ), od 4 mám pocit, že jsem konečně mohla napsat pořádný děj a taky si to náležitě užívám, když to časově jde... :o) ale myslíš, že už rozmotávat? ;o))
ano řeč... prostě mě to napadlo a já nemohla odolat, nešlo to! :o))) a trošku moceš obě ginny, ale neva, alespoň je sranda... :o))))
PS: mám oproti efce a lucy jednu velikou výhodu... můžu odepsat všem svým komentujícím a poděkovat každému zvlášť :o))))
takže ještě jednou soraki, díky za komentíky! ;o)
teď mi došlo...
(soraki, 15. 4. 2009 8:59)
že míchám jednu mrchu s druhou, ale to neva, že ne? *s nadějí hledí k nebesům*
a omluva za tapetu *pohled alá Sirius = štěněčí očička*
ach ta moje skleróza...
(soraki, 15. 4. 2009 8:57)líbilo se mi, jak si tam zakomponovala tu Sevovu "úvodní" řeč - to bylo to, sčím sis nemohla pomoct? A ještě - a to se mi nelíbí - ta mrcha uspává dítě jako nějakou panenku. Mít ji po ruce, tak ji roztrhnu jak hada, nebo ne, hada ne, ale jako kus hadru... fuj, baba jedna hnusná... Se Ginny divím, bych jí to chrstla do ksichtu rovnou a bez pardónu. Merline, držte mně, nebo na ni vlítnu!!! *v očích plamínky nenávisti a vlasy divoce poletující kolem hlavy* :-D
PÁNI
(soraki, 15. 4. 2009 8:51)
já ani nemám slov...
tedy nejdříve děkuji za věnování - máte pravdu, poslední dny byly více než perné, ale už je to pryč - díky Merlinovi :-D
Tyhle dvě kapitolky jsou výborné, jaksi mi připadají oproti ostatním jiné, lepší. Ne, že by ty ostatní byly špatné, to ne, naopak, ale tyhle jsou naprostá špička - zřejmě proto, že jsou takové zlomové. Začíná se to rozmotávat... paráda. Jen teď nevím, jestli se budu umět dočkat dalších :-D
Holky, díky moc
vaše věrná čtenářka :-D
tak konečne aj ja...
(Efka, 20. 4. 2009 2:49)