Kam s nepřítelem- 6. kapitola
Malé info před kapitolkama...
Včerejším dnem mi skončila výuka, teď mě čeká učení na zkoušky, na státnice a dokončení bakalářky. To je samé rýsování, rýsování, rýsování. Počítání, počítání. A v neposlední řadě i psaní textové části. Doufala jsem, že stačím do státnic dodělat i 8. kapitolu, poměrně důležitou, ale po dnešku si tím moc jistá nejsem. Dnes jsem byla konzultovat za specialistkou tepelné posudky, které jsem zpracovávala nějakou tu hodinku a zjistila jsem, že to není zrovna nejlíp, a to zejména díky jinému specialistovi, se kterým jsem řešila konstrukční část projektu. Takže se vracím na začátek a musím to vyřešit tepelně a pak se opětovně dopracovat i ke správnému konstrukčímu řešení. Jen se bojím abych nemusela ke třetímu specialistovi, to bych tu bakalářku taky nemusela nikdy dodělat. Tož jsem zvědavá, jestli najdu kompromis. (Hlavně se vyhýbám jako čert kříži architektům... to bych pak, ale měla hafo času na psaní, protože by mi z toho zbylo něco neřešitelného a už bych s tím mrskla do koše! Ale to bych asi pak všechny v příběhu pobila, a to jistě nechcete.) A co těmito úvodními dřysty ta střelená děvucha Sevy vlastně chtěla? To, že se omlouvám, ale opravdu nevím jak to teď bude. Jestli bude do poloviny května jen jedna kapitola, nebo dvě nebo (nepravděpodobně) více. Každopádně to dodělám a v hlavě mi uzrává příběh druhý, tak zkuste být trpěliví a prosím, abyste mi neutíkali ze stránek.
A teď už hezké čtení!
Kapitola č.6: Sevy
Šok!
Cho vypadala, krásněji než kdy jindy. Měla na sobě bílé šaty ke kolenům a vlasy, slušivě učesané. Byla upravená téměř dokonale.
Než stačil Harry cokoliv říct, vrhla se mu kolem krku a pevně jej objala.
„Ach Harry, je mi to tak líto! Ráno jsem se o tom dočetla v Dením věštci! Přišla jsem ti s čímkoliv pomoct. Hlavně o malého se asi nemůžeš starat!“ na jeho odpověď či jinou reakci nečekala a jemně jej vmanévrovala do domu.
„A- ahoj Cho, jsem rád že mi chceš pomoct, ale…“ Cho se nemínila nechat jakkoliv odbýt.
„Ty jsi teď vstal, že ano?“ opět ho nenechala ani odpovědět a už očima hledala, kterým směrem by mohla být kuchyň. Když odhadla místnost, která by jí mohla být, jen pronesla: „Tady máte kuchyň? Připravím tobě a malému něco k jídlu! Musíš se posilnit na další pátrání!“ vešla do místnosti a Harryho nechala stát ve vstupním prostoru se zmateným výrazem ve tváři. Už už, chtěl jít za ní, když se domem rozlehl pláč Jamese, a tak se vydal po schodech nahoru. Malý už musel být hladový, a tak byl nakonec rád, že se Cho zastavila.
Cho stála u kuchyňské linky a pomocí hůlky připravovala snídani pro Harryho a Jamese. V jednu chvíli vytáhla malou flaštičku a odlila pár kapek do připravené kávy. Na tváři se ji přitom usadil spokojený úsměv.
Harry, v náručí s Jamesem zamířil přímo do kuchyně, kde na stole čekala vonící káva nějaké toasty a Cho právě zavírala dětskou flaštičku s mlékem.
„Teda Cho, ty jsi rychlá! Jsme ti oba vděční! Já jedl někdy naposledy včera ráno,“ jeho slova doprovodilo hlasité kručení v břiše. Už natahoval ruku pro mlíko, aby nakrmil nejdříve Jamese, když…
„Ty se najez Harry a vypij si kávu, dokud je teplá! Já malého nakrmím a udělám to ráda!“ svá slova doprovodila tím nejmilejším úsměvem, kterého byla schopná.
Jakmile Harry dojedl, vstal a chtěl odnést nádobí, Cho k němu ale přistoupila a vše z rukou mu vzala a přitom se jemně dotkla jeho ruky. Se sklopenýma očima se mu omluvila a šla vše uklidit.
Teď už jí jen zbývalo, přesvědčit Harryho, aby tu mohla zůstat a starat se o jeho (jejich, opravila se v duchu okamžitě!) syna.
●●●
Ginny seděla na dřevěné židli a nevěřila svým uším! Že by Cho něco nevyšlo? Nebo to nedomyslela? Ne, to určitě ne, muselo se ji něco nepovést během rituálu! Není možné, aby byla tak blízko!
„Můžete prosím zopakovat ještě jednou ten název?“ chtěla se ujistit, jestli se nějak nepřeslechla, přeci jen byla stále hodně vyčerpána!
„Dračí vesnice, děvenko. Vím, zní to trochu legračně, ale pojmenovali ji tak už kdysi, já tu historii znám jen z vyprávění své matky. Byla jsem ještě malá, když tudy údajně viděli proletět draka, bylo to na začátku 20. století. Lidé se ho strašlivě vyděsili, schovali se ve svých domovech a jen skrz okna pozorovali, kam drak míří. Starousedlíci si, draka vyložili jako trest! Postupně sem pronikal pokrok, i když vždy pomaleji než třeba v Quintonské čtvrti. Lidé ve vesnici, byli hodně věřící a když sem tehdejší mládež začala vnášet různé novoty, brali to jako trest či Boží varování. Na ochranu vesnice, před draky i pokrokem, se kolem vesnice vysadil široký les a jakákoliv modernizace byla potlačená! Já už to postupně přestala vnímat, bylo mi pět let, když se začalo s různými opatřeními a tehdejší pokrok se začal vytlačovat. Já jsem na tento život,“ mávla kolem sebe rukou, „zvyklá, ale mladí se tlačí ven, postupně odejdou úplně a až tady nebude, kdo by jim něco zakazoval. Snad se zase vrátí a život ve vesnici se obnoví! Ginny se začala usmívat. „Quintonská čtvrť, přeci sousedí s Prasinkami a i Dračí vesnici znám,“ ale po chvíli se trochu zarazila. „Říkala začátek 20. století, když ji bylo nějakých pět let?! Ale to je teď buď zhruba stoletá, ale to není skoro možné nebo…“
●●●
Cho se zatím s radostí starala o Jamese a na tváři měla šťastný úsměv.
„Synáčku můj, teď už nemusíš plakat, protože tvá maminka je s tebou a už od tebe nikdy neodejde!“ malý se na ní chvíli zkoumavě koukal a pak se mu zkřivil obličejíček a začal plakat. Cho jej naštvaně uložila do postýlky a šla vařit, přitom si tiše mrmlala: „No počkej, však ty mě začneš mít rád a budeš mi říkat mami, o to se postarám!“
Harry se domů vrátil zase až pozdě večer. Cho jej uvítala jemným polibkem na tvář a vedla ho do kuchyně přímo ke stolu. Podala mu večeři a čaj, které byly ošetřené ohřívacím kouzlem a na jeho přání zašla pro chlapce, kterého během dne uspala. Ten pláč se nedal dlouho vydržet, tak se prostě rozhodla jej uspat.
„Jsem ti moc vděčný Cho! Děkuji, že jsi se tak vzorně postarala o Jamese a připravila jídlo, ale už tě nechci dál zdržovat a využívat, měla by sis jít domů taky odpočinout!“ řekl Harry trochu starostlivě a provinile. S tímto Cho nepočítala, byla rozhodnutá zůstat tu přes noc.
„Ale Harry, já vám pomáhám ráda! Víš co, lehnu si tady do obýváku na gauč a ráno ti zase připravím jídlo a budu se starat o malého!“ při tom jej zdánlivě přátelsky chytila za ruku. Harrymu se v očích objevil jemný stín. Cho si toho všimla a byla stále spokojenější! Nakonec se ji Harryho podařilo přesvědčit.
●●●
Ginny nevěděla, jak se má zeptat, aby něco neprozradila. Nakonec se rozhodla, že se babičky zeptá na rovinu na její věk a třeba se mezi řečí něco dozví!
„Promiňte, že se tak ptám, ale kolik vám je vlastně let?“ Ginny se při této otázce malounko začervenala, ale tvář se ji zase uvolnila, když se babičce na vrásčité tváři objevil pobavený úsměv.
„Víš děvenko, že ani nevím? Dcera i s vnuky, se odstěhovali už před lety a já nemám důvod své narozeniny slavit a roky počítat, ale počkej chviličku, zkusím to spočítat. Narodila jsem se v roce
Ginny se rázem z tváře vytratila veškerá barva. Sotva slyšitelně a nepřítomně jen zašeptala: „Rok 1971, tak se ji to přeci jen podařilo!“
Kapitola č.6: Lucy
Od čoho sú priatelia?
Keď sa dom konečne vyprázdnil, rozhodla sa Cho trochu preskúmať terén. Bola rozhodnutá zostať tu čo najdlhšie. Vlastne, už nikdy sa odtiaľto nechcela vzdialiť. Konečne mala to, po čom tak dlho túžila. Vyložila si svojich pár vecí v hosťovskej izbe, rozhodnutá zájsť si pre zvyšok neskor. Musí postupovať pomaly, ďalšie časti kúzla začnú posobiť až po polnoci a ona si toho bola vedomá.
Hermiona sa skutočne vrátila o hodinu, tak ako sľúbila.
"Tak ako, je niečo nové?" spýtala sa čiernovlasá žena, ktorá medzitým stihla nasadiť ustaraný výraz.
"Nie, na ministrestve ju nik nevidel a aby toho nebolo málo, nechcú ma uvoľniť na viac ako jeden deň, takže zajtra sa musím vrátiť do práce," povzdychla si zúfalo.
"Harry to určite pochopí," upokojovala ju Cho.
"Toho sa nebojím, ale čo bude s malým? Molly nie je doma a ja budem v práci... Harry bude chcieť určite hľadať sám. nedokázal by sedieť doma a nechať bystrozorov, aby ju hľadali sami. Ron by si síce mohol vziať voľno, ale nie som si istá, ako by to s malým zvládol. Och, Merlin! Ron to ešte nevie... keď zsití, že Ginny zmizla, bude úplne šialený," zhrozila sa a rukou si zakryla ústa.
"Ak by to pomohlo, možem sa o malého postarať ja. Aj tak si myslím, žeby tu niekto mal zostať, ak by sa Ginny vrátila," navrhla a dala si záležať na tom, aby jej ponuka neznela vtieravo.
"Máš pravdu, mohla by sa vrátiť. Ale stále si ešte neviem predstaviť, žeby sa pokúsila o niečo... to mi proste k Ginny nesedí. Ja viem, že to s Jamesom nemá jednoduché, chce to čas, kým sa do toho dostane, ale aby to riešila takto..."
"Máš pravdu, Ginny bola vždy veľmi silná," pritakala Cho chápavo. "Ale určite si o poporodnej depresii čítala a vieš, aké vážne by to mohlo byť."
"Máš pravdu, ale nechcem na to ani len pomyslieť. Myslela si to vážne s tým, že by si mohla na Jamesa dohliadnuť?" spýtala sa opatrne a vrhla na ňu prosebný pohľad.
"Jasné, veď od toho sú predsa priatelia, nie? Ak to Harrymu nebude vadiť, zostanem ako dlho bude treba.
Večer s Ronom a Hermionou rozoberali všetky ďalšie možnosti, kde by ju mohli hľadať. No jedna bola nepravdepodobnejšia než druhá.
"Bojím sa, že ju nenájdeme včas," povzdychol si Harry skrúšene.
"Na to nesmieš myslieť, Harry. Uvidíš, že bude v poriadku," snažila sa ho utešiť Hermiona, no nebola o moc úspešnejšia než predtým Cho.
"Čo ak sa jej niečo stalo? Určite bola ráno zmätená a jednala skratovo a teraz... teraz je tam sama, potme a nevie, ako sa dostať domov," mumlal Harry sám pre¨seba, stojac pri okne. Vonku už bola naozaj tma, pretínajúca len svetlon z veľkého žltého kotúča na oblohe. Bol spln. Harry sa mimovoľne otriasol pri predstave toho, čo všetko by sa mohlo stať, ak by Ginny narazila na vlkodlaka.
"Prosím, Ginny, vráť sa mi," zašepkal, ignorujúc smutné pohĺady svojich priateľov. Aj oni sa o ňu báli. Všetci sa báli.
Komentáre
Prehľad komentárov
:o) ... sice nemám ponětí, co znamenají poslední dvě slova, ale směju se tomu... :o))
tak konečne aj ja...
(Efka, 28. 3. 2009 14:36)
...som sa dostala k čítaniu.
Tá čiernovlasá babizňa je ale sviňucha! FUJ!
Ale som zvedavá, ako z toho Ginny vysekáte a Cho rozsekáte...
A tiež ďakujem za venovanie.
No a aby som nezabudla napraviť svoju chybu (že Sevy?) takže držím palčeky aj všetkým, čo sa chystajú do spárov bakulí a podobných iných holí, budzogáňov a ozembuchov. :-))))
Slimčo!
(sevy, 23. 3. 2009 16:09)
děkuji za ty palce! :o) už se strašně moc těším, až to budu mít celé za sebou... nervy i mozek mi pomalu, ale jistě vypovídají službu... :o)))
je to potvora ta cho... jsem docela zvědavá jak se budete "tvářit", až si přečtete (po tom, co to snad někdy napíšu), co jsem nakonec vymyslela... ]:-))
...
(Slimča, 23. 3. 2009 10:18)Já se zblázním! Mně někdo udělat to, co Cho, a takhle jednoduše! Chuděrka Ginny... :o( Doufám, že ji z toho rychle vysekáte!!! Nemá tady (čistě náhodou) někdo zapomenutý obraceč času? Pro naše autorky!
:o(
(Slimča, 22. 3. 2009 20:13)
Poslední dobou je to se mnou bída, stíhám číst strašně malinko, ale po 14-ti dnech jsem zase doma u svého počítače a chystám se všechno napravit! Už se těším na vaše nové kapitoly a doufám, že ty aktuální stihnu zhltnout (a okomentovat) hned zítra! Jinak - Sevy: moc držím palce, ať se všchno překulí ke zdárnému konci! Jsem sice taky technik, ale mám pocit, že mluvíš latinsky :oO. Jsi hrdina! :oD
A dííííík za věnování! To je moje prvníííííí! Hurááááá! :oD
Kapitol
(Lucy, 21. 3. 2009 9:57)
bude tolik, kolik si vymyslí Sevy, já jen držím hubu a krok, jak se říká a píšu, co to dá, abych jí dohonila.
Sevy: o tom novém příbehu jsi mi ríkala i neco víc? já jsem jaksi mimo, že nevím, oč jde
soraki...
(sevy, 20. 3. 2009 10:35)
není zač... ;o)
a k otázce... počítám s min 3 kapitolama... a pak se začne pracovat na novém příběhu... prozradím něco málo dopředu a to, že 2 hlavní postavy budou harry a severus a budou muset společně spolupracovat, jinak jsou nahraní... :o))) a jelikož to bude až po státnicích, neměly by být tak veliké pauzy... :oops:
a ještě
(soraki, 20. 3. 2009 9:13)kaju se *v očích úzkostlivé a těžko potlačované slzy* nějak mi vypadlo poděkování za věnování - to vždycky ohromně potěší - takže díky moc :-D
teda holky,
(soraki, 20. 3. 2009 9:10)
to se vám zase povedlo :-D
Cho je "riadna mrcha" a vůbec, kolik plánujete kapitolek, ať vím, kolik zádrhelů ještě čekat... Jo a to toho malého jako uspala kouzlem? Je normální??? No to by byla matka *kroutí nechápavě hlavou*
Tria...
(sevy, 19. 3. 2009 17:15)nooo... já tady bonznu, že lucy to původně chtěla sfouknout do nějakých 4 kapitol, nanejvýš... to jsem se lekla, jsem si své děťátko chtěla užít trochu dýl :o))) no, ale jelikož tempo a děj určuji více méně já, chudákovi ji nezbývá, než se držet mého počtu... který s určitostí nevím... 8 kapitola, jak už jsem řekla, bude zlomová ( v určitém smyslu ;o) ) a pak budou ještě určitě min dvě kapitoly... vím, že je to příběh kratší a dlouho trvá, ale už se se mmnou asi nic nenadělá... :o(
sevy
(Tria, 19. 3. 2009 16:44)
:-D
Radšej nič neprezrádzaj...aspon sa budem tešiť na to čo sa stane...a budem rada, ked nájdem pokračovanie....
Ale mohla by si aspon prezradiť koľko kapitol plánujete...
:-)
a prajem veľa úspechov
Tria...
(sevy, 19. 3. 2009 10:20)
tak co se týče mojí půlky celé povídky, mám docela jasno jak to vše dopadne a k Cho asi jen tak... nech se překvapit :o)) já bych i něco prozradila, ale to už by pak nebyl moment překvapení, a já bych se pak nerada připravila o vaše doufám překvapené reakce... ;o)
a k tomu stíhání... lucy zatím ještě stíhá, to vidíš na pobočce a já zoufale nestíhám... :o(
děkujem za komentík :o)
:-D
(Tria, 19. 3. 2009 7:05)
Lucy, Sevy...chápem že je už toho na Vás veľa...tiež som bakalarsky ročník...a neviem kam skôr...preto máte môj veľký obdiv, že popri normálnom živote stíhate aj písať poviedky...
A ku kapitole...Cho...mrcha jedna...Dufala, som že sa Harry nedá obalamutiť...ale ak na neho používa kúzla...ale malý James...jej dal náležito vedieť čo si myslí o tom, že je jeho mama... :-D
to ma pobavilo....city nemožno získať kúzlom....dufam, že potom Cho na to doplatí ...a môže aj pekne bolestne...
Dakujem za kapitolu aj za venovanie
Tož
(Lucy, 18. 3. 2009 21:43)
to bylo tak.. věru bylo, protože dál už jen bude a bude hůř (myslím s tím našim psaním, ne s obsahem, i když kdo ví, co s tím vyvedeme, pokud se na státnicích "zadaří")
Ale neboj, má věrná sestro v boji, jsem po tvém boku a uspůsobím se tvému tempu :-D Hoj ho do boje!
"sakra, mě už asi načisto hráblo, mluví Lucy sama pro sebe a mlátí hlavou do stolu"
Efka...
(sevy, 29. 3. 2009 18:58)