Kam s nepřítelem- 5. kapitola
Kapitola č.5: Sevy
Kde jsi? Kde jsem?
Harry hledal všude, kde se dalo, několikrát prošel místa, kterými Ginny mohla toho dne jít. Doufal v sebemenší stopu, ale neměl štěstí. Zburcoval i bystrozorské oddělení. Domů se vrátil až kolem půlnoci, unavený a zoufalý.
Zatímco on, Ron a George hledali, Hermiona čekala na jakékoliv zprávy v Harryho domě s malým Jamesem.
„Neplač maličký, maminka se určitě brzy najde a pak si tě vezme do své náruče a utiší. No tak, pšt…“ James nebyl k uklidnění. Hermiona už byla zoufalá z jeho křiku, zkoušela vše, co se dalo, ale marně. Konečně zaslechla domovní dveře a s nepředstavitelnou úlevou vyšla Harrymu naproti.
„Harry, naš… ani nepatrnou stopu?“ zeptala se Hermiona.
Harry jen zakroutil zamítavě hlavou a vzal k sobě Jamese. Šouravým krokem se vydal do kuchyně a ztěžka dosedl na židli, s malým na rukou se posadil ke stolu a nepřítomně ho hladil, až se James uklidnil.
„Prohledali jsme úplně všechno a několikrát, ale nic jsme nenašli. Jako by se po ní zem slehla. Od zítřka po ní začne pátrat skupina bystrozorů. Moc ti Hermiono děkuju za hlídání, teď už jdi domů, jinak mi to Ron neodpustí, čeká na tebe.“
„Vážně tu s tebou nemám zůstat? Ron to pochopí, můžu ti s čímkoliv pomoct!“ nabídla se Hermiona už po několikáté. Když Harry unaveně zakroutil hlavou opět v zamítavém gestu, odešla a nechala je samotné.
„Kde jen tě můžu mít Ginny?! Kdo mi tě unesl!“ Harry si ani v nejmenším nepřipouštěl variantu, že by Ginny odešla bez slova vysvětlení od rodiny. Věděl, že by to neudělala. Věděl, že miluje syna i jeho. Měl strach, že to byla pomsta nějakého smrtijeda. Spojoval to i s útokem na mudlovskou rodinu, který se odehrál stejného dne.
„Kdybych tak našel alespoň sebemenší stopu, o kterou bych mohl opřít své pátrání, ale skoro mám pocit, jako by ses propadla do země.“ Další půl hodiny seděl v křesle s malým Jamesem a v hlavě se mu honila jediná otázka… Kde jsi?! … Nakonec vyčerpáním s touto otázkou usnul.
●●●
Ginny se objevila uprostřed lesa. Byla tma a ona seděla na chladné zemi, vystrašený obličej ji rámovaly střapaté vlasy, vypadala jako divoženka. Byla zoufalá, špinavá, začínala jí být zima a bez své hůlky si připadala absolutně bezbranná.
Neměla ponětí kde je a co se to před chvíli všechno stalo. Myšlenky, které se stále ubíraly k Jamesovi ji dodávaly sílu, aby tu jen tak neseděla a nezoufala.
Ačkoliv měla strach, vydala se náhodným směrem pryč v naději, že se ji podaří dostat se z lesa. Už pomalu svítalo, když začala mít pocit, že les slábne a ona by se mohla dostat ven a najít nějakou pomoc. Šla ještě dvacet minut, než se dostala na okraj lesa, kde slyšela zurčení potůčku. Vyběhla za tím zvukem a vyprahlá si dopřávala čistou vodu plnými doušky. Snažila si alespoň trochu omýt obličej, nejraději by do vody skočila celá, ale bylo docela chladno a voda byla studená. Po krátkém odpočinku se vydala opět dál, doufala, že brzy narazí na nějakou obydlenou oblast a dozví se, kde to vlastně je. Celou dobu přemýšlela, kam ji to Cho mohla poslat, vždyť se ji přeci mohlo podařit dostat zpět, ať už po mudlovsku, či v tom nejlepším případě mohla narazit na kouzelníka, který by ji pomocí kouzel pomohl. I když ji bylo jasné, že narazit na kouzelníka nebude nic jednoduchého, cedulku s označením „Já jsem kouzelník“ by těžko mohla očekávat. Po dalších pár desítkách minut se jí skutečně před očima rozprostřela malá, už od pohledu hezká vesnička. Toto ji dodalo další síly a přidala do kroku. Neměla nejmenší tušení, jak vysvětlí co se ji stalo, ale to ji příliš netrápilo.
Chvíli procházela tichou vesnicí, když proti sobě zahlédla nějakou starší babičku. Znejistěla, nevěděla jak by se ji měla přimluvit a tak se jen zastavila a čekala, až jestli k ní babička přijde sama.
K jejímu štěstí, mířila babička jejím směrem. Jakmile od ní byla vzdálená na několik metrů, mohla si Ginny povšimnout, jejího zvláštního oblečení. Vypadalo to, že tahle vesnička, nebude příliš spjatá s okolním světem. Osoba, která k ní byla blíž a blíž, byla oděna do oblečení vyhlížejícího jako by bylo z let minulých.
Přemýšlela, jak by se odsud mohla dostat, nebo jak dát vědět Harrymu. Z Harryho vyprávění o mudlovském světě, věděla o telefonování, ale ani to by jí v současném stavu, ve kterém se nacházela nepomohlo. Kdo z kouzelníků, by měl taky doma, tenhle přístroj. Možná tak její otec, ale maximálně nefunkční. A pak, tato oblast skutečně nevypadala, civilizací a pokrokem nějak dotčená. Z jejích úvah ji vytrhla až osoba, která stála pár kroku od ní. Ginny byla natolik pohroužená do svých myšlenek, že si její bezprostřední blízkosti vůbec nevšimla.
„Děvenko, hledáš někoho? Přišla jsi někoho navštívit?“ zeptala se stará paní mile.
„Dobrý den, já… já jsem se ztratila. Prošla jsem lesem, přes louku a ocitla jsem se tady u vás. A byla bych ráda, kdybyste mi řekla, kde to jsem a jak bych se odsud mohla dostat,“ odpověděla ji Ginny unaveně.
„Ty jsi šla takový kus pěšky? A to ještě stojíš na nohou? Pojď se mnou, nevypadáš zrovna vyspalá, nemáš hlad?“ ani nečekala na odpověď a už ji chytla za ruku a energicky ji tahala do úplného středu vesničky.
Po pěti minutách chůze se Ginny objevila u malé dřevěné chaloupky, která byla oplocená dřevěnými laťkami, tu a tam zlámanými.
Babička ji zatáhla až do chaloupky a bez jediného slova ji usadila ke stolu a postavila před ní veliký hrnek mléka. Ginny, ačkoliv by ji ráda řekla: Nemusíte si se mnou dělat starosti, jen mi řekněte, jak se dostanu pryč, tak se slovem děkuji a vděčným výrazem ve tváři, začala hltavě pít.
„Ty musíš být ale hladová! Kdy jsi naposledy něco jedla a pila?“ zeptala se v průběhu přípravy velkého krajíce chleba, mazaným máslem.
„Snad dva dny, jsem neměla nic k jídlu a pila jsem naposledy, když jsem vyšla z lesa a narazila na říčku, která tu protéká, ale po pravdě jsem už taky ztratila přehled o čase,“ odpověděla ji Ginny a brala si od stařenky podávaný chléb.
Chvíli si povídali. Ginny ji povyprávěla upravenou verzi svého příběhu a stařenka nestačila kroutit hlavou. K tomu, kde vlastně je, se stále nedostaly.
„A můžete mi prosím prozradit, kde to vlastně jsem? Já totiž nemám nejmenší ponětí!“ napjatě očekávala stařenčinu odpověď. Babička se nadechovala k odpovědi a jakmile ji uslyšela, vyrazilo ji to dech.
●●●
Třetí den po zmizení Ginny, Harryho zbudilo klepání na dveře. Stále měl ještě Jamese v náručí. Oba byli tak unavení, že jak usnuli, tak se i vzbudili. Harry malého opatrně položil do postýlky a šel rychle otevřít. S malou dušičku doufal, že jsou to nějaké zprávy o Ginny. Avšak, když otevřel dveře, koukala na něj soucitná tvář Cho Changové.
Kapitola č.5: Lucy
Kde si? Kde som?
Keď sa Ginny prebrala z bezvedomia, zmätene sa rozhliadla okolo seba. Obklopovala ju temnota a nepreniknuteľné ticho, z ktorého jej naskakovala husia koža. Podľa tmavých tieňov vysokých a husto pri sebe rastúcich stromov usúdila, že je v lese. Mala pocit, akoby ju z každej strany sledovalo niekoľko párov očí. Akoby bola korisť čakajúca na šelmu, ktorá netúži po inom, než ju zabiť a nažrať sa na jej účet.
"Do kotla, za toto mi zap¨latíš, ty mrcha!" uľavila si potichu, no v očiach ju pálili slzy. V ušiach jej stále zneli slová Cho Changovej a snažila sa pochopiť, čo to všetko má znamenať. na nič však neprišla. Jediné čo vedela bolo, že sa musí čo najskor dostať z tohto lesa a vrátiť sa k svojej rodine. Harry ju bude určite hľadať, nenechá to len tak bez povšimnutia, bola si tým istá.
Pozviechala sa zo zeme a premýšľala, ktorý smerom sa vydať, keď sa za ňou ozvalo nebezpečné vrčanie. Premohla ju zlá predtucha, ktorá zosilnela, keď jej tvár ožiarilo svetlo mesiaca, ktoré sem preniklo pomedzi vrcholky stromov. Bol spln a to vrčanie pravdepodobne... neodvážila sa ani pohnúť, hoci jej bolo jasné, že ju musí cítiť.
"Vrrrrr!" ozvalo sa znovu, tentoraz tesne za ňou.
"ľúbim vás, chlapci," zašepkala roztrasene a zavrela oči, pripravená zomrieť. Bez prútika bola bezmocná a utekať nemalo cenu. V tom sa priamo pred ňou niečo pohlo a ona začula, ako na ňu niekto kričí.
"Pozor!" volal neznámy a ona sa viac menej podvedome prikrčila. A ako o chvíľu zistila, urobila to práve včas. Šíp vystrelený z luku ju len tesne minul a zabodol sa do hrude rozzúreného vlkodlaka. A hneď na to ich smerom lietali stále ďalšie šípy a jej neneostalo iné, než chrániť si hlavu a dúfať, že ju nezasiahnu.
Tichom sa rozľahlo bolestné vlkolačie vytie, keď sa dal tvor na útek.
"Ste v poriadku? Čo robíte v tejto časti lesa? Je to tu príliš nebezpečné," ozval sa znovu hlas toho, ktorý ju pred chvíľou zachránil.
"Ja... ja neviem. Odrazu... počkať!" jachtala zmätene, keď si uvedomila, že ten hlas pozná. "Firenze? Ste to vy?" spýtala sa znenazdajky.
"Poznáme sa?" spýtal sa mužský hlas podozrievavo a oslovený opatrne prikročil k vystrašenej Ginny. Ich pohľady sa stretli.
"Hm, vidím, že história sa opakuje," zamumlal smutne a hrabol svojim konský kopytom do zeme.
"Ani neviete, aká som rada, že ste to vy. Znamená to teda, že som v Zakázanom lese? Prosím vás, pomožte mi dostať sa z lesa. Musím sa dostať do hradu a požiadať niekoho o pomoc. Neviem, čo sa stalo, ale moja rodina je pravdepodobne v nebezpečí," chrlila zo seba náhlivo.
"Upokojte sa, vaša rodina je v poriadku. Teraz poďte so mnou!" prikázal tónom, ktorý nezniesol námietky. Nasledovala ho teda hlbšie do lesa. Nepáčilo sa jej to, ale nemala na výber.
Medzitým Harry skutočne našiel list od Cho, ale ten od Hermiony chýbal. Podozrievavo pozrel na svoju kamarátku. Nevedel, prečo by mu mala práve hermiona klamať, ale kde je potom ten list a čo sa to ráno stalo? Nebola to preda len ona? Potriasol hlavou a zaplašil podobné myšlienky. Nikdy nemal dovod jej neveriť, prečo by to malo byť teraz inak? Možno sa to neskor všetko vyrieši, ale teraz bolo prvoradé nájsť Ginny.
"Hermiona, vravela si, že máš nejaké povinnosti? Asi by si nemohla postrážiť Jamesa, však?" spýtal sa uprel na ňu prosebný pohľad.
"Ehm, no... postrážim ho, to je jasné, ale musím to aspoň oznámiť a dať nejaké pokyny. Daj mi tak hodinku," ozvala sa.
"Ak ti to pomože, Harry, pokojne tu s Jamesom zostanem, kým sa Hermiona vráti," navrhla Cho.
"Naozaj? Moha by si... teda, naozaj by ti to nevadilo?" uisťoval sa Harry a nevedel, či jej može veriť. Ale na druhej strane, rovnako ako hermiona stála v boji s Voldemortom nha jeho strane a bola členkou BA.
"Možno by som sa mohol spýtať Molly," navrhol neurčito, ale Hermiona len pokrútila hlavou.
"Ty to nevieš? Molly s Arthurom ešte včera večer odišli za charliem do Rumunska," povedala.
"To snáď... nemohlo sa im niečo stať? Možno dali nejako vedieť Ginny a preto..." vymýšľal novú teóriu zmiznutia svojej ženy, no jedna bola nepravdepodobnejšia než druhá.
"Harry," ozvala sa Hermiona a položila mu ruku na rameno. pozrel na ňu očami naplnenými bolesťou a strachom. "Choď ju hľadať. Zájdi do Brlohu, do školy, spýtaj sa u sv. Munga, ja sa opýtam na ministerstve, či ju náhodou niekto nevidel, keď už tam budem. Cho zatiaľ postráži malého a ak ju do večera nenájdeme, mal by si to oznámiť Kingsleymu," radila Hermiona v snahe zachovať si chladnú hlavu. Aj ona však bola vystrašená. Ginny by nikdy svoju rodinu neopustila bez slova. Znovu bezmyšlienkovite prehrabala poštu ležiacu na stole, keď si na zemi všimla akýsi papierik. Spoznala jej písmo.
"Musíme ju nájsť, rýchlo!" zvolala a ukázala Harrymu, čo našla. Obaja boli bledí a nevedeli, čo si o tom myslieť.
"Už ďalej nemožem, zbohom!"
"Neverím, že by urobial niečo také," šepkal skrúšene. "Ona proste nie!" skríkol hlasom plným zúfalstva a bez slova vybehol z domu a premiestnil sa.
"Čo tam je?" spýtala sa opatrne aj Cho a Hermiona jej ukázala lístok.
"Nájdite ju!" žiadala Cho a tvárila sa, akoby jej skutočne na inom nezáležalo.
"Zostaneš tu teda? Vrátim sa asi o hodinku," zamumlala Hermiona a po krátkom prikývnutí nechala mladú ženu s chlapcom osamote.
"To šlo lepšie, než som si myslela," uškrnula sa Cho, keď osamela a vzala Jamesa do náručia. "Teraz mi ťa už nikto nevezme a tvojho ocka tiež nie," usmiala sa a sledovala spiace dietko.
Komentáre
Prehľad komentárov
tak co se týká společných bodů, už nemám ponětí jaké to jsou... :-O já jsem trochu v předstihu (ale jen trochu, protože lucy má můj náskok, v mžiku dohnaný) a tedy lucy se drží mých kapitol, já ty její raději nečtu, ať nejsem ovlivněná, takže... :o)
Patricie: ahoj... snad to ještě zamotáme a nesklameme ve smyslu rituálu a podobně! :o) ...a vítej ;o)
Tria: ahoj, jsem ráda, že sis nás našla! :o) musím přiznat, že mě cho taky překvapila :o))) a děkujeme za pochvalu!!! :o)
Efka: grafy mi teda nikdy moc nešly :o( koment není hloupý, ale jako vždy ty od tebe, originální! ;o)
π
(Efka, 19. 2. 2009 18:36)to je "pí" alebo 180°, ale akosi mi ho z wordu nezobralo do komentu...
Je to super čítať...
(Efka, 19. 2. 2009 18:34)
...dva parelelné životné príbehy tých istých osôb a napriek tomu tak rozdielne. :-))) Ako málo stačí na to, aby sa osudy postáv rozbiehali a zbiehali sťa grafy sinx a sin(x+π) :-D A práve vďaka vám, babuchy,sú tie "grafy" hoooodne zaujímavé. :-D
Sa ospravedlňujem za taký hlúpy koment, ale dnes som akosi mimo. Ale aspoň niečo som napísať chcela. A to všetko doteraz malo znamenať asi toľko, že sa mi veľmi ráta ten váš nápad so záchytnými bodmi a písaní príbehov na dvoch frontoch. :-)
Fuuuuha
(Tria, 19. 2. 2009 15:30)
To som si aj myslela, že to bude Cho...takže typ mi vyšiel...ale nemyslela som si že je až taká šialená...
Tak už fakt nemám tušenia ako môže pokračovať tento dej...
A Harry sa nedá! Nemôže zabudnúť na Ginny a on určite bude veriť svojim inštinktom a nezapletie sa s tou mrchou.
Krásne kapitoly...zaujímavý príbeh...len tak ďalej
:-)
(Tria, 19. 2. 2009 14:45)
No dnes som si konečne urobila čas (i keď ho je málo-ako už písala sevy bakalársky ročník dá zabrať) a idem dohnať dve zdvojené kapitoly...
:-)
Nuu
(Patricie, 19. 2. 2009 14:00)pěkně se to zamotává... Jsem zvědavá, jakým způsobem Cho "oblbne" Harryho - doufám, že z něj neuděláte neschopnýho troubu, kterej pro pěknou tvářičku zapomene na svou životní lásku! Čekám nějakou temnou magii, strašidelné rituály, nebezpečné elixíry apod.! A taky jsem mooooc zvědavá, do které doby jste odeslaly chudinku Ginny... Těším se na další kapču!
CHO
(soraki, 18. 2. 2009 18:39)
je teda pěkná mrcha, fuj, baba jedna ošklivá... kdo by to do ní řekl... tak tipuju, že dnešní společné body byl les, minulost, Cho v Harryho baráku a zbytek nevím :-D
Jsem zvědavá,jak se to bude odvíjet dál. Je to jako číst HPFF, ale pokaždé hned dvojitou porci :-D mňam
soraki, efko
(sevy, 19. 2. 2009 20:35)