Kam s nepřítelem- 4. kapitola
Kapitola č.4: Sevy
Rituál
Ginny na několik hodin osaměla, stále byla znehybněná a začínala jí být zima. Silou vůle se snažila dostat ze svého stavu, který její věznitel způsobil, bylo to však marné. Celou dobu, kdy byla o samotě, myslela na dvě osoby, které v životě nejvíce milovala, na Jamese a Harryho. Doufala, že je její maličký v pořádku.
,Copak musí být chvíle štěstí, které nás potkaly, zaplaceny takto vysokou daní? další z myšlenek, které se Ginny vířily hlavou, když se v ten okamžik otevřely dveře do místnosti.
„Mám pro tebe potěšující zprávy. Podařilo se mi sehnat, veškeré potřebné věci k našemu malému rituálu, kterého se ty zúčastníš, řekněme jako hlavní hrdinka!“ Ginny se oči rozšířily od úleku.
,Co sakra myslí tím rituálem, kterého se zúčastním? Harry, miláčku, pomož mi prosím najdi našeho syna a mě! Nenech mě tu!, tváře už po několikáté v tomto prokletém dni, smáčely slzy. Slzy strachu a bolesti, horké a hořké.
Hermiona si třesoucíma rukama zakryla ústa a přistoupila ke dveřím svého domu, poklekla na schody a chvíli hleděla před sebe, neschopná chápání. Jakmile se trochu vzpamatovala, třesoucím hlasem promluvila.
„Jamesi, kdo tě tu tak nechal?! Tvoji rodiče by nikdy nic takového neudělali! Ach… kdybys uměl mluvit maličký!“ Hermiona vzala chlapce do náručí a horečně přemýšlela co dál. Rozhodla se nejdříve chlapce prohlédnout, zda je v pořádku. V hlavě se jí mezitím honily veškeré možné scénáře, co se mohlo tak závažného stát, že našla malého před dveřmi jejího a Ronova domu.
Chlapci nic nebylo. Zdálo se, že je jen trochu hladový, kdovíjak dlouho na prahu jejich dveří ležel. Hermioně hlavou probleskla absurdní myšlenka: historie se opakuje. Rychle ji však zaplašila. Přemýšlela, co má udělat, měla pocit, že ji její logika právě zrazuje. Věděla, že je něco v nepořádku, ale nevěděla co.
„No tak přemýšlej Hermiono! Ginny dnes měla mít vyšetření, o tom se ti zmiňovala a Harrymu jeho dovolená ještě určitě neskončila, zmiňoval se ještě minimálně o jednom týdnu. To znamená, že měl malého hlídat, co se ale mohlo stát, že James skončil na našem prahu?“ z myšlenek ji vytrhlo zaklepání na dveře. Pro jistotu si vytáhla hůlku a šla otevřít, ve dveřích nestál nikdo jiný než Harry.
„Ahoj Hermiono, Ginny je u tebe?“
„Harry, co… jak… Mužeš mi sakra vysvětlit, co to má znamenat?“ Hermiona byla krajně zmatená a začala se pomalu zlobit.
„Jak co to má znamenat. Já ti nerozumím Hermiono! Co máš na mysli?“ na Harryho tváři se objevil nechápavý výraz, na jehož základě se Hermiona trochu uklidnila a hodlala si vše vyjasnit.
„Mám na mysli to, že když jsem se dnes vracela domů, na prahu jsem našla ležet Jamese. Ty o ničem nevíš? Co se stalo?“
„James? Můj syn ležel na prahu před tvými dveřmi? Kde je? Je v pořádku? Co se stalo? A kde je Ginny, měla ti ho sem donést na hlídání!“ Harry nečekal na odpovědi a vtrhnul do domu, hledajíc svého syna. Okamžitě se k němu vrhnul a uchopil do náruče, Jamese tento nečekaný projev vylekal, tak začal plakat. Zatím co ho Harry konejšil, tázavě pohlédl na svou kamarádku.
„Já nevím, co se stalo, když jsem přicházela k domu, uviděla jsem ho ležet na zemi a s Ginny jsem dnes vůbec nemluvila. Ráno jsem odešla k Fleur, na cestě domů jsem se za vámi stavovala a nikdo u vás nebyl, tak jsem šla pěšky domů. Ach Harry myslíš, že… že Ginny…“ Hermiona začala plakat.
„Nevím, co si myslíš ty, ale určitě se něco muselo stát. Poslyš Hermiono, mohla bys mi malého pohlídat? Zajdu se zeptat ke sv. Mungovi, zda tam dnes Ginny byla. Pokud by ses něco dozvěděla, než se vrátím, pošli mi prosím zprávu. Víš jak, že?“ počkal, než přikývla, dal jí Jamese do náručí a přemístil se pryč.
U sv. Munga mu jen řekli, že Ginny nedorazila, ani se neomluvila. Vrátil se tedy k Hermioně a doufal, přímo se modlil, že ji najde s chlapcem, jak na něj čekají. Avšak, nestalo se tak! Zatímco Harry, hledal svou ženu kde se dalo, ona se strachem v očích, pozorovala přípravu plánovaného rituálu. Najednou proti sobě zaznamenala pozvednutou hůlku, z níž vyšlo kouzlo, které zrušilo její mlčenlivost. Hned promluvila.
„Kde je James? Co se mu stalo? A co chceš udělat mi? Cho, prosím! Co jsem ti udělala, že nám musíš tak ubližovat?! Tak co jsi udělala mému synovi?!“ Ginny byla zoufalá a rozčilená. Ještě více ji vyváděl z míry smích, který se místností rozléhal, byl to škodolibý smích. V okamžiku, kdy z jejích úst padlo slovo- mému synovi, se obličej Cho zkřivil do nepříčetného výrazu.
„Copak jsi ještě nic nepochopila? Už to není tvůj syn, ale můj! Slyšíš?! Můj, můj…! A nemusíš mít obavy, mému synovi bych nic neudělala!“ nepříčetný výraz nahradil, rozněžněný.
„A co jsi říkala mému synovi? Není rozkošný? Celý Harry, můj Harry!“ další šílený smích. Ginny z něj naskákala po těle husí kůže. Snažila se ovládat, ale měla strach.
„Ty… jsi nemocná Cho!“
„Mlč!“
„ Pust mě prosím a já ti pomůžu, dá se to všechno zase do hromady, budeš v pořádku! Postarám…“ dál už Ginny neřekla nic. Cho vzteky mávla hůlkou a ona oněměla.
„Říkala jsem, abys mlčela! Teď už budeš jen přihlížet!“ Cho dál mlčky pokračovala, ve své započaté práci.
Na prkennou podlahu nakreslila jedním tahem pentagram. Jehož jednotlivé cípy měly, znamenat jedno období života. Od vrcholu směrem po hodinových ručičkách to bylo: zrození, zrání, dospělost, stárnutí a smrt. Na konce jednotlivých vrcholů pokládala křišťály. Měly zvýšit úroveň vibrací, spojit materiální svět s dalšími rovinami reality a měly schopnost zvyšovat a transformovat energii. Působí na všech úrovních. Křišťály jsou paměťové buňky Země. Mají schopnost uchovávat a znovu předávat informace. Jelikož křišťál je v podstatě dárce neutrální energie, může být nabit určitými obrazy, které pak bude vyzařovat. Vedle na zemi ještě ležel rudý kámen. Rubín, ten Cho nechala nepovšimnutý. Ginny vše sledovala, se strnulým výrazem.
„Finite incatatem! Vstaň!“ Ginny se k ničemu neměla.
„No tak vstaň! Chceš, abych tě raději zabila?“
„Tak to udělej! Stejně to pro mě bude beztak lepší než to, co pro mě chystáš!“
„Ty nejsi hloupá. Ale tím bych ti to příliš ulehčila!“ zase ten šílený smích, který se ten den už po několikáté rozlehl místností.
„Pokud nepůjdeš dobrovolně, donutím tě! Takže, bude to?“ Ginny nehla ani brvou a její strach se postupně měnil ve vzdor.
„Imperius!“ Cho ji nakonec donutila vstoupit do obrazce pomocí jedné z kleteb, které se nepromíjí. Zatímco ji ovládala, vzala do ruky poslední kámen, kterému dosud nebylo přiřazeno místo, a tak jej umístila na poslední prázdný cíp. Kameny se v tom okamžiku rozzářily a vytvořily klec, jejíž základ tvořily bílé paprsky, do nichž se prolínaly ty rudé, síla kamenů tak byla spojená. Jejich moc zlomilo imperius, který Cho použila.
„Co mi to chceš provést? Tak už konečně promluv!“
„Neboj, už brzy se to dozvíš, ale ještě budeš muset chvíli vydržet.“ v dalším okamžiku, Cho vytáhla kus pergamenu, z něhož začínala číst.
„A priori, a nihilo nihil, a posteriori. Odi et amo! Nulla salus bello“ latinské zaříkávadlo opakovala postupně pětkrát. Během každého, se dva hroty spojily do oblouku právě zažehlým ohněm. Jakmile měl kruh svůj pomyslný začátek i konec, ozvala se ohlušující rána a záblesk. Cho, zavřela oči a rukama si zacpala uši, jak jen to šlo. Po utišení obou úkazů, pohlédla směrem, kde ještě před chvílí byla Ginny, pentagram, kameny a oheň. Vše až na kameny zmizelo, ty zůstaly v nezměněné poloze, avšak už nevytvářely žádnou klec.
„Povedlo se! A já mám teď volnou cestu k tvé… své rodině!“ vypočítavý a šťastný úsměv zdobil stále ještě krásnou tvář Cho Changové.
Kapitola č.4: Lucy
Rituál
S očami rozšírenými od hrôzy sledovala Ginny ženu len o málo staršiu než ona sama, ktorú poznala zo školy. Nikdy síce s Cho Changovou neudržiavala vrelé priateľské vzťahy, ale rešpektovala ju. Kedysi v nej videla svoju sokyňu v láske a podľa toho, čo sa teraz dialo, to Cho videla rovnako. Len s tým rozdielom, že to nebola Ginny, ktorá neuspela a pokúšala sa jej teraz vziať to, čo jej patrilo. Lásku muža a syna... Nie, to predsa nesmie dopustiť! Lenže nech sa snažila akokoľvek, stále bola pod vplyvom kliatby.
"Vzývam vás, sily prírodné. Slyšte môj hlas a konajte podľa môjho slova," začala Cho s akýmsi čudesným rituálom.
"Cho, prosím ťa, prestaň!" žiadala zúfalo Ginny, ktorej sa to ani v najmenšom nepozdávalo.
"Duchovia živlov, príďte a konajte čo konať máte. Oheň pekelný nech spáli všetko, čo po nej zostane a voda nech očistí mysle všetkých, čo ju poznajú. Ty, duch zeme, zasaď korene zabudnutia, nech klíčia v ich srdciach a zabudnú... navždy. A ty... vzduch... vládca všetkých živlov, zbav nás toho, kto stojí v ceste nášmu šťastiu," dokončila a predmet na Ginninom krku začal žiariť všetkými farbami. Okolo nej sa zdvihol prudký vietor, ktorý vytvoril vzdušný vír a pohltil ju do svojho vnútra. Márne kričala, márne prosila... vietor ju unášal preč. Preč od všetkých milovaných. V jej ušiach zaznieval len šialený smiech tej, ktorá má toto všetko na svedomí a kvílivý plač svojho dieťaťa.
Harry práve vychádzal z výťahu, keď v dave v átriu zbadal záplavu kučeravých vlasov svojej najlepšej kamarátky.
"Hermiona!" zavolal na ňu a mladá žena sa prekvapene otočila. Keď zbadala Harryho, zoširoka sa usmiala a podišla k nemu.
"Ahoj Harry, čo ty tu? Nemal si mať dnes voľno?" spýtala sa zvedavo.
"Nie, ráno som ti predsa vravel, že musím ísť na poradu," vysvetľoval a čosi sa mu nepozdávalo.
"Ráno? Harry, písala som ti predsa, že nemožem prísť. V noci sa niekto vlámal do knižnice Národného liečiteľského ústavu a urobil tam poriadný neproriadok. Riaditeľ ústavu ma odvolal veľmi skoro ráno. Asi pred hodinou som sa zastavila doma a našla tam do teba správu, že sa nič nedeje, pretože si si vzal voľno," chrlila zo seba Hermiona. Harry zbledol.
"Ak si teda u nás ráno nebola ty, kto teda? Niekto musel použiť všehodžús, pretože som s tebou osobne ráno hovoril," zamrmlal. Ich prekvapené a šokované pohľady sa stretli.
"Prečo by to niekto robil?" neveriacky krútila hlavou.
"To neviem, ale nepáči sa mi to. Ginny s Jamesom sú tam sami s niekým, kto by mohol byť nebezpečný!" zvolal vystrašene a bez varovania sa premiestnil pred svoj dom. Vzápätí za ním sa premiestnila aj Hermiona.
"Harry, počkaj! Čo chceš robiť?" zadržala ho tesne predtým, než sa vrútil dnu¨.
"To ešte neviem, ale moja žena a dieťa sú možno v ohrzení života. Musím niečo urobiť," zavrčal podráždene.
"Počkaj, čo ak je to nejaká pasca, ako ťa dostať?" naliehala Hermiona a mala čo robiť, aby ho zadržala.
"To je mi jedno, teraz nejde o mňa, ale o tých dvoch, vari to nechápeš?" okríkol ju no v tom sa zdvihol vietor, taký prudký, až obaja spadli na zem.
"Čo... čo to bolo?" spýtala sa Hermiona, keď sa s Harryho pomocou pozviechala zo zeme.
"Neviem, ale vobec sa mi to nepáči!" zamračil sa rozbehol sa k domu. Vchodové dvere sa rozleteli snáď ešte skor, než sa ich dotkol a on vbehol dnu.
"Ginny!" volal na svoju ženu a prehľadával jednu miestnosť za druhou. Márne. Na prízemí nikto nebol. "Ginny, kde si? Ozvi sa!" volal znovu a hlavou ukázal Hermione, že ide na poschodie. V tom sa zhora ozvali náhlivé kroky a obaja spozorneli. Ich prútiky mierili na ženu stojacu na schodisku, s dieťaťom v náručí.
"Cho, čo tu robíš? A kde je Ginny?" spýtal sa Harry podozrievavo a stále na svoju kamarátku mieril prútikom.
"Ja... ja neviem," jachtala zmätene, s tvárou zmáčanou od sĺz. "Keď som sem prišla, vybehla z domu, akoby sa niečo dialo a bez slova sa niekam premiestnila. Nemohla som jej v tom zabrániť," vysvet'lovala horlivo a v náručí tíšila malého Jamesa.
"Daj mi ho!" prikázal Harry a pomaly, opatrne sa k nej približoval. Keďže si bol istý, že Hermiona stále ešte drží svoj prútik v pohotovosti, skryl svoj vlastný a vzal si od Cho syna.
"Tíško, Jamie, už je dobre," upokojoval ho a chlapec sa skutočne v náručí otca trochu upokojil.
"Zdalo sa mi to veľmi divné, že len tak zmizla a nevedela som, čo robiť. Vošla som dnu a hľadala ťa, ale okrem toho malého tu nik nebol. Nemohla som ho tu nechať samého," pokračovala vo vysvetľovaní.
"Čo si tu vobec robila?" ozvala sa konečne aj Hermiona
"Prišla som na návštevu. Dostal si predsa moj list, či nie?" s otázku sa obrátila na Harryho, ktorý nevedel, o čom hovorí.
"Aký list?"
"Písala som, že vám blahoželám k narodeniu syna, a ak by vám to nevadilo, rada by som vás navštívila, aby som sa na ten váš poklad pozrela. Napísala som, že sa zastavím dnes, ale nech mi napíšedte, ak sa vám to nehodí. Odpoveď neprišla, tak som myslela... asi som sem vobec nemala chodiť," zamrmlala potichu a zamierila k dverám.
"Nie, Cho, počkaj! Ja... ďakujem, že si zostala, kým sme sa nevrátili. Neviem, čo sa mohlo stať, ale určite to muselo bsyť vážne. Ginny by Jamesa samého nenechala. Si si istá, že v dome nik nebol?" spytoval sa Harry vážnym hlasom.
"Určite. Dom bol prázdny. Ginny sa nezdala byť vystrašená, len akási... dezorientovaná," odvetila.
"Harry, ako sa Ginny včera cítila?" spýtala sa nervózne Hermiona.
"Nie práve najlepšie," nevoľky prisvedčil Harry. "Bola unavená a povedal by som, že dosť zúfalá. Mala pocit, že to na ňu všetko padá a... nevedel som, čo robiť, tak som ju prinútil ísť spať skor a ja s Jamesom som spal vedľa, aby sme ju nerušili," odpovedal.
"A ako sa cítila ráno?"
"To neviem, keď som odchádzal, ešte spala a potom si prišla ty..." pokrútil hlavou, akoby sa snažil utriediť si svoje myšlienky.
"Už som ti vravela, že ja som to nebola," pripomenula Mia.
"Tak kto teda? Čo do kotla sa tu stalo?" skríkol zúfalo a dieťa v jeho náručí od ľaku začalo plakať. "Ach, Jamie, to nič, prepáč. Uvidíš, nájdeme ju, mamička sa ti vráti," šepkal a dúfal, že ju skutočne nájde.
"Chápem to dobre, že na Ginny padla poporodná depresia?" spýtala sa Cho a spýtavo pozerala raz na jedného raz na druhého. Hermiona prikývla.
"všetko tomu nasvedčuje. Pred pár dňami som si o tom v knižnici našla pár kníh a Ginny má typické príznaky. Chcela som sa o tom s niekým poradiť, aby sme vedeli, čo robiť, ale nestihla som to."
"O čom to vy dve hovoríte?" zaujímal sa Harry a hlas sa mu triasol obavou.
"Myslím, žeby sme ju mali čo najskr nájsť. Inak by to mohlo dopadnúť veľmi zle," odpovedala po chvíli Cho a v miestnosti zavládlo napäté ticho.
Komentáre
Prehľad komentárov
kdo by to do té cho řekl, že?? taky mě holka překvapila... :o)) myslím, že můžu mluvit i za lucy, když napíšu, že jsme obě rády, že s těma pauzama, to vůbec ještě někdo čte! a dokonce se i líbí! :o) a kdy bude dalši, no jak bych... sice už uvažuji nad 7 kap, ale asi jen tak další nebude... :o(( to aby pak nebyl veliký odstup od těch dalších! je mi to líto, ale bakalářský ročník mě vážně moc zaměstnácá, chjo... :o( snad vydržíš! :o)
SEVY, LUCY
(soraki, 13. 2. 2009 18:33)
holky, to jste mi udělaly radost - teda ne tím, že Ginny zmizela, ale další kapitolou a ta je výborná. Takže znovu chválím ten nápad dvou autorek stéjného příběhu. Děkuji. A nebyla bych to já, kdybych se nezeptala - kdy bude další? ;-)
P.S. Ale mrcha ta Cho, co? A přitom vypadá, že neumí do pěti napočítat... jsou dneska lidi, to vám teda povím *kroutí nevěřícně hlavou a tváří se náramně inteligentně*
:-))))
(Efka, 12. 2. 2009 16:50)
Len tak ďalej, vy koťuhy. Tak to som teda zvedavá, ako z tohto vykľučkujete až k šťastnému koncu :-)
A na tú dlhovlasú čiernohlavú... no, tak na ňu som ešte viac zvedavá, ako si chce opantať Harryho. Dúfam, že to bude niečo vymakanejšie, než nejaká trápna Amortencia, tak ako je to zatiaľ slušne vymakané aj po ostatných stránkach - mám na mysli výplody vašej nekonečnej fantázie :-D
soraki,
(sevy, 13. 2. 2009 20:10)