Choď na obsah Choď na menu
 


Kam s nepřítelem- 2. kapitola

10. 2. 2009

Kapitola č.2- Sevy

 

 

 

Pomíjivé štěstí?

 

Manželé Potterovi prožívali jedny z nejkrásnějších dní svého života. Uplynuly dva týdny ode dne, kdy se jejich rodina rozrostla o očekávaného potomka, během těch dvou týdnů se museli naučit všechno tomuto andílkovi přizpůsobit. Bylo to těžké, ale je to nesmírně těšilo. Harryho občas přepadl smutek, když viděl, jak si s Jamesem hrají rodiče Ginny. Tak rád by viděl své rodiče, jak se spolu s nimi radují z této události.

 

Měl trochu obavy, jak bude Ginny zvládat poporodní stres, jeho by ani nenapadlo, že něco takové může vůbec existovat, ale jednoho dne si zašel do knihovny a nastudoval si potřebnou literaturu, týkající se péče o novorozence a komplikací u matek, jež můžou nastat po porodu. Nechtěl v tom Ginny nechat samotnou, alespoň během prvních dní, dokonce si vzal volno i z práce. Dovolená nebyla zas až takový problém. Jednak, i navzdory svému věku a době, kterou strávil na oddělení, se stal zástupcem vedoucího bystrozorského oddělení, a pak po pádu Voldemorta, nebylo tolik práce. Ginny však byla naprosto úžasná, vše zvládala bez problémů, i když měla ještě menší poporodní bolesti. Harry musel s úsměvem na rtech rovněž zkonstatovat, že zkrásněla.

 

 

James byl zlaté dítě, veliký spáč a jedlík. Harry i Ginny měli docela obavy, jak to bude v tomto období probíhat. Občas, jako malé miminko, hlídali i pár dní v kuse malého Teddyho, a to byl pěkný výlupek, Harry si byl jistý, že po Remusovi to nemá.

 

Jakmile Harry poklidil po společné večeři, šel do ložnice, aby se podíval jak je na tom Ginny s krmením. Potichoučku a nenápadně pootevřel dveře a obličej se mu rozzářil od úsměvu, Ginny seděla s malým v křesle a oba spokojeně oddechovali. Neslyšně k nim přistoupil a jemně vzal malého do náruče, ten jakmile ucítil, že jej někdo bere z matčiny náruče, otevřel svá veliká očka a upřel je na otce.

 

Pšš Jamie, ať nevzbudíme maminku, půjdeme se okoupat a pak do postýlky, ano?“ James, byl vysmátý od ucha k uchu a nažil se svýma malinkýma ručičkama sundat otci brýle.

 

Koupání bylo pro Harryho kamenem úrazu, James měl vodu evidentně rád, takže když se Ginny vzbudila a nakoukla do koupelny, odkryl se jí naprosto fantastický obrázek. Harry zoufale klečel vedle vany, kompletně od hlavy až po paty mokrý, ve vlasech měl pěnu a koukal na smějícího se Jamese, který se právě chystal na nové plácání vody.

 

Harry? To je nějaký nový druh koupání? Má to nějaké výhody oproti tomu tradičnímu?“ Ginny stěží zadržovala smích. Ve chvíli, kdy na ni Harry upřel svůj zoufalý pohled, už to nevydržela a rozesmála se.

 

Pomoc! Já jsem to asi nezvládl, chtěl jsem ti trochu pomoct a místo toho…“ větu nedopověděl a jen bezradně poukázal na poušť, kterou jejich syn způsobil.

 

Můžeš mi říct, jak jedno malé dítě, může ztropit takovou pohromu?“ Ginny ho jen políbila a pomohla mu dát vše do původního stavu.

 

Den se sešel se dnem a rodina slavila křtiny, všichni členové se pomalu scházeli u Potterových doma a nikdo si nevšiml postavy stojící opodál.

 

Jen si užívej rodinného štěstí, nebude to na dlouho. Už brzy! A tvoje štěstí bude moje, mělo být moje od samého počátku!“ postava zahalená do černého pláště, se náhle otočila a nepozorovaně se přemístila pryč.

 

Z kraje dalšího týdne byla Ginny objednána ke sv.Mungovi na běžnou kontrolu, Harry měl stále dovolenou, takže neměli problém s hlídáním.

 

Dáš si ještě toast Harry?“ ve chvíli kdy se chystal odpovědět, v krbu za jeho zády se objevily plameny a v nich pergamenový svitek s pečetí ministerstva.

 

A sakra, tohle nevypadá na oficiální gratulaci ministerstva k narození našeho dítěte.“ Harry začal pergamen s neblahým tušením otevírat.

 

 

Harry,

 

vyskytl se nečekaný problém a je třeba, abys ukončil předčasně svou dovolenou!

 

Objevila se osoba v kápi smrtijeda, která napadla a mučila mudlovskou rodinu, nedaleko Londýna.

 

Více informací ti sdělím osobně!

 

S pozdravem

 

Kingsley Pastorek

 

Ale ne, zrovna teď! Kdo teď pohlídá Jamese, když musíš do práce? A já k tomu doktorovi opravdu musím!“

 

Mě to moc mrzí, ale neovlivním to, slyšela jsi sama, je to nutné.“ Harrymu to bylo opravdu líto, celou dobu by to Ginny zvládla bez jeho pomoci a teď, když ji opravdu potřebuje, musí odejít.

 

No nic, zajdu za Hermionou a budu doufat, že má čas nám Jamese na pár hodin pohlídat, kdyby byli rodiče doma tak není problém, ale když museli hned po křtinách odjet za Charliem…“ Ginny se objevila na čela malá vráska, ale snažila se ji před Harrym zamaskovat, věděla, že by ho Pastorek nezavolal, kdyby to nebylo opravdu důležité.

 

Kráčela s dítětem v náručí a směřovala o pár ulic vedle, kde žili Ron s Hermionou, měla nepříjemný pocit, že ji někdo stále sleduje, ale vždy když se podívala za sebe, byla ulice prázdná. Právě zabočila do předposlední uličky, která byla nezastavěná, když ji někdo zmrazil a vytrhl dítě z náručí.

 

 

Kapitola č.2- Lucy

 

Šťastie nechodí po horách samo

 

 

Nocou sa rozľahol detský plač. Najmladší člen Harryho rodiny kričal z plných pľúc dovtedy, kým ho jeho otec nevzal z postieľky a nezačal sa s ním prechádzať po izbe.

 

„Harry, čo sa deje?“ ozvala sa ospalo Ginny. Bolo to len pár hodín po pôrode a stále ešte bola unavená.

 

„TO nič, len odpočívaj,“ odpovedal čerstvý otecko a naďalej tíšil svojho syna, ktorý znova spustil svoju tirádu.

 

„Asi je hladný, podaj mi ho, prosím,“ ozvala sa znova Ginny a on počúvol. Položil chlapca doprostred postele tak, aby sa aj jej pri dojčení ležalo čo najpohodlnejšie a so záujmom ich sledoval.

 

„Už som ti povedal, že ťa milujem?“ spýtal sa potichu a jemne jej rukou prehrabol vlasy. Jedinou odpoveďou mu bol spokojný úsmev.

 

Dni plynuli jeden za druhým a šťastným rodičom okrem radosti pribudli i starosti. James väčšinu dní i nocí preplakal a vyčerpával tak nielen sám seba, ale najmä svoju matku. Harry si síce vzal dva týždne voľna, ale dlhšie už doma zostať nemohol a musel sa vrátiť do úradu. Napriek tomu, že sa snažil chodiť domov čo najskôr to len šlo, zostávala starosť o dieťa počas dňa výhradne na Ginny a z toho ústilo hneď niekoľko problémov zároveň.

 

„Harry, ja... ja to už dlhšie nevydržím! Už vážne neviem, čo si s ním počať. Celé dni len plače a ja... pre Merlina, čo som to za matku, že ani nedokážem utíšiť svoje dieťa? Ešte že je tu so mnou denne mama a Hermiona, inak by som sa už dočista pomiatla,“ plakala ako už niekoľko krát predtým v tom týždni.

 

„No tak Ginny, utíš sa. To bude dobré...“ snažil sa ju upokojiť a tuho ju objal. „Mala by si si oddýchnuť. Pozri, ja si vezmem Jamesa do hosťovskej izby a ty sa vyspíš v spálni,“ navrhol, no ona len nesúhlasne pokrútila hlavou.

 

„To nejde... čo... čo keď bude potrebovať nakŕmiť, alebo prebaliť...“ namietala.

 

„Ja to zvládnem a keby bolo najhoršie, zobudím ťa,“ sľúbil, ale nezdalo sa, žeby ju to veľmi presvedčilo.

 

„Ani ty už so mnou nechceš spať... Radšej predo mnou utečieš... som hrozná,“ vzlykala a on nevedel, čo s ňou,

 

„Tak som to nemyslel. Chcel som len, aby si si oddýchla. Neutekám od teba, to je hlúposť,“ uisťoval ju, no ona len s plačom vybehla po schodoch a zavrela sa v izbe.

 

„Tak to sa mi zas niečo podarilo,“ zamrmlal si popod nos a podišiel k postieľke stojacej uprostred obývačky. „Tak čo, drobec? Zdá sa, že sme na to predsa len zostali sami... myslíš, že dnes v noci budeš spať?“ spýtal sa, berúc chlapca do náručia. Ten naňho zvedavo pozrel, akoby premýšľal, či má svojho otca vziať na milosť, ale rozhodol sa zrejme inak.

 

„Hm, hneď som si to myslel,“ povzdychol si Harry a nechal postieľku premiestniť do hosťovskej izby. Malý James akoby tušil, že je čas kedy všetci okrem neho chcú spať, spustil svoje každovečerné predstavenie, až kým ho unavený otec po troch hodinách úmorného kolísania konečne neutíšil a sám unavený nepadol hlavou na vankúš. Avšak nie na dlho... hodina spánku bola v tomto prípade veľkou výhrou.

 

 

Prvé ranné lúče boli pre Harryho želaným vyslobodením najmä preto, že James konečne zaspal. Odšuchtal sa do kúpeľne a opláchol si unavenú tvár. Pozrel do priehradky, kde uschovával elixíry a premýšľal, či by jeho telo ešte znieslo ďalšiu dávku posilňujúceho elixíru. Napokon sa rozhodol len pre kávu. A tak potichu, aby nezobudil Ginny ani Jamesa, zišiel po schodoch do kuchyne a uvaril si plný hrnček lahodného horúceho nápoja. Premýšľal nad tým, či by si dnes mohol vziať voľno a pomôcť nejako Ginny, ale hneď ráno mala byť dôležitá porada, na ktorej je jeho účasť povinná. Chystal sa práve prečítať poštu, ktorú mu jeho sova priniesla, keď z krbu vypadla naliehavá správa o tom, že porada sa presúva o hodinu skôr.

 

„Ale nie... Hermiona a Molly majú prísť až o hodinu a nechce sa mi budiť Ginny,“ zašomral a keď sa chcel vrátiť k pošte, ozvalo sa klopanie na dvere. Prekvapene pozrel na hodinky a šiel otvoriť.

 

„Ahoj, Harry. Prišla som trochu skôr. Ginny by potrebovala viac oddychu a tak som dúfala, žeby mohla ešte spať,“ ozval sa známy hlas a Harry sa vďačne usmial na svoju najlepšiu kamarátku.

 

„Vďaka, Hermiona. Ginny naozaj ešte spí a mne práve prišla správa z práce, že sa posunul čas porady, takže by som už potreboval ísť. James zaspal asi pred hodinou, tak snáď to ešte chvíľu vydrží,“ informoval ju a viedol do kuchyne, kde do seba narýchlo obrátil zvyšok kávy a už- už siahal po cestovnom plášti.

 

„Neboj, my to tu zvládneme,“ uistila ho a vyprevádzala k dverám, akoby bola doma. Keď sa dvere za pánom domu zavreli, so zvláštnym úsmevom na perách podišla ku stolu, na ktorom sa kopila neotvorená pošta. Vytiahla odtiaľ dva zvitky, jeden od Molly a jeden... okamžite ich spálila a na nové dva kúsky pergamenu napísala akúsi stručnú odpoveď. Nenamáhala sa posielať to po sove, ale použila krb, aby listy doručila v čo najkratšom čase. Nepotrebovala predsa žiadnych svedkov k tomu, na čo sa chystala. Hneď potom vyšla na poschodie a spoza zavretých dverí hosťovskej izby počula tichý detský plač.

 

„Ahoj, maličký. Ako si sa vyspinkal?“ prihovorila sa dieťaťu a vzala ho do náruče. „Odteraz už bude dobre, uvidíš,“ sľúbila a v očiach sa jej podivne zalesklo.

 
 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

druhý pokus

(Efka, 12. 2. 2009 5:11)

Sevy - ty si také dobráčisko! Sťa foto toho pejska vľavo hore. Ale to len preto, aby si nám zastrela zrak pred chystaným podrazom, že? Také hodné děťátko si im dopriala a potom taký brutálny spôsob jeho únosu - rovno Ginny z náruče. To bolo kruté!!! :-((( A zase som mal slzyčky...
Lucy - tá síce začala rovno zostra, až som sa musela zasmiať tej popôrodnej depresii a "čertíkovi" v detskom telíčku (som si zaspomínala na 12-13 dojčení v noci a dve hodiny vytúženého spánku denne :-D ) ALE! Lucy sa jednoducho nezaprie, že by neurobila z únosu prefíkanú brutalitu!!! Teda, až mi bolo z toho nanič okolo žalúdka.

uffff... fuuuuha.....

(Efka, 12. 2. 2009 5:00)

toto zo mňa vypadlo najprv, keď somsi to prečítala. Po chvíli spamätania sa, sa tu snažím pavdivo vystihnúť moje pocity a opäť končím len pri ufff... fuuuuha...