Choď na obsah Choď na menu
 


Kam s nepřítelem- 1. kapitola

8. 2. 2009

Kapitola č.1 - Sevy

 

Začátek- života i plánů

 

 

Černovlasý kouzelník s jizvou na čele, přecházel po chodbě sem a tam, ještě v životě nebyl tak nervózní jako právě dnes. Trvalo to už strašně dlouho, alespoň jemu se tak zdálo, konečně po asi třičtvrtě hodině, se otevřely dveře pokoje. Už se chystal vstoupit, když ho ruka paní Weasleyové zastavila.

 

Ne, ne drahoušku, ještě sem nesmíš! Budeš to muset vydržet.“

 

Ale, trvá to už takovou dobu. Co se děje, jsou nějaké komplikace?“ Harry byl strašně netrpělivý a bál se, připadalo mu to celé jako věčnost.

 

Vůbec žádné komplikace, všechno jde podle plánů, porod může trvat ještě několik hodin, není na tom nic neobvyklého, ale já teď potřebuji, abys mi donesl lektvar proti bolesti, zapomněla jsem ho v kuchyni.“ jestli Harry pobledl, když slyšel, že by to mohlo trvat ještě několik hodin, tak teď, se mohl barvou vyrovnávat Snapeovu odstínu pleti.

 

Proti bolesti? To, to… co to znamená? Děje se teda něco?“

 

Ale ne, musíš se uklidnit Harry! Je možné, že bude potřeba po porodu a teď už se uklidni, protože tím Ginny nepomůžeš a dones ho prosím.“ Harry se v okamžiku obrátil a pospíchal do kuchyně pro lektvar.

 

Asi po dvou hodinách kdy dorazila paní Weasleyová, na Harryho volání, se začala pomalu scházet celá rodina, i když se snažili budoucího otce trochu uklidnit, nepomáhalo to. Celé to trvalo ještě další tři a půl hodiny, Harry za tu dobu snad prochodil boty, nebyl schopný si sednout. Paní Weasleové pomáhaly jak Hermiona, tak Fleur.

 

Uklidni se kamaráde, to bude všechno dobré! Uvidíš, že za chvíli bude konec a ty budeš moct držet ten uzlíček a od Ginny tě už nikdo vyhazovat nebude.“

 

Že to říkáš zrovna ty, Rone. Jsem zvědavý, jak budeš vyvádět, až bude rodit tvoje žena! Už si nevzpomínáš, jak si nebyl k uklidnění, v tvůj svatební den? Chci tě vidět na svém místě, až půjde o Hermionu, tak mi dej pokoj!“ Harry teď byl doslova jako vosí hnízdo, do kterého není radno rýpat.

 

Chlapci…“ pan Weasley už nestačil doříct, protože za zavřenými dveřmi se právě rozlehl hlasitý křik, narozeného dítěte. Harry se zastavil jako na povel a ve chvíli, kdy zvedal ruku ke klice, otevřely se dveře, ve kterých se objevila usměvavá tvář jeho švagrové Fleur.

 


 

No tak holčičko, zatlač! Za chvíli to budeš mít za sebou, teď nesmíš povolit! Vidím hlavičku, všechno bude v pořádku, jen nepovoluj!“ paní Weasleyová dávala pokyny své dceři a modlila se za správný průběh porodu, už chybělo málo, poslední zatlačení, aby bylo dítě celé venku.

 

Děvčata rychle ručník a potřebuji, abyste jedna z vás přestřihly pupeční šňůru! Výborně Ginny, máš to za sebou a nemusíš se obávat vše je v pořádku, tvé děťátko je zdravé!“ paní Weasleyová se usmívala chvíli na dceru a chvíli na vnoučka. Byl maličký a stále ušpiněný, ručičky svíral v pěst a hned na první pohled byla vidět podobnost s jeho otcem. Maličké mělo hlavičku porostlou černými střapatými vlásky a hned jak přišlo na svět, ozývalo se zdravým křikem. Jeho babičce i matce stékaly po tváři slzy dojetí.

 

Pusťte sem už Harryho, prosím.“ Žadonila Ginny a tak, zatímco Hermiona právě úklízela vše po porodu, Fleur šla pro novopečeného otce.

 
 

Uš můšeš dovnitš Arry a blahopšeji, je to chlapečšek!“ Harry se do pokoje přímo vřítil, jako první se vrhnul k posteli, kde ležela jeho unavená manželka. Na tváři mu pohrával šťastný úsměv, tak jako Ginny, na ní byla ještě patrná i veliká únava.

 

Máme chlapce Harry!“ po tváři se jí kutálely slzy štěstí, když ji její manžel se vší něžností a plačící objal. Za okamžik k nim přistoupila čerstvá babička s andílkem na rukou a celá šťastná podávala své dceři jejího syna, Jamese Pottera. 


 

 

Zatímco se celá rodina, v Godrikově dole radovala z nového přírůstku, ve stejnou dobu a na jiném místě, jiný člověk spřádal své plány.

 

Už mi tě nikdo nevezme, jednou se to nepovedlo, ale podruhé to vyjde! To přísahám! Už brzy bude tvé dítě na světě a pak… pak bude moje a ty s ním!“ pokojem se ozval nezdravý, šílený smích.

 

 


 

Kapitola č.1 - Lucy

Začiatok- života i plánov

 

Harry práve vychádzal zo svojej kancelárie a na tvári sa mu zračila únava. Mal za sebou náročný deň plný papierovania. Bolo to celý deň hlásenie sem, hlásenie tam... v hlave mu hučalo a bol rád, že ide konečne domov. Nie že by tam bol práve pokoj, ale všetko bolo lepšie než hromada papierov v tejto tmavej miestnosti.

 

Už spoza dverí mohol vytušiť, že pokoj je v tejto chvíli niečo, čo ich dom nepozná. Náhlivé kroky a hlasy mu oznamovali, že vo vnútri vládne čulý ruch a on s tichým povzdychom siahol po kľučke.

 

„No konečne, zlatko. Poď rýchlo, už to bude! Ginny chce, aby si bol s ňou, aj keď si nie som istá, či je to dobrý nápad, ale čo už. Je tvrdohlavá,“ hovorila náhlivo pani Weasleyová a ťahala ho hore schodmi do spálne.

 

„Čože? To už? Nie je na to ešte skoro?“ jachtal zmätene a o poznanie zrýchlil. „Prečo ste mi nedali vedieť skôr?“ pozrel na ňu mierne vyčítavo, no ona si založila ruky v bok a autoritatívnym hlasom mu oznámila, že ho skúšali zastihnúť v práci, ale už bol preč.

 

„A teraz sa poponáhľaj! Dieťa chce na svet,“ uzavrela a vstúpila do spálne, kde na posteli ležala Ginny s tvárou skrivenou v bolestnej grimase.

 

„Ginny, už som tu, zlatko! Ako sa cítiš?“ spýtal sa starostlivo a kľakol si vedľa postele, pevne ju uchopiac za ruku.

 

„Si tu...“ vydýchla si trochu s úľavou, no ďalšia bolesť jej zabránila v dokončení vety.

 

Celý priebeh pôrodu vnímal Harry ako v mrákotách. Snažil sa svoju manželku povzbudzovať ako mohol a vôbec mu nevadilo, že mu pritom takmer rozdrvila všetky kosti na ruke. Druhou, voľnou rukou jej zotieral kvapôčky potu z čela vlhkou žinkou.

 

Keď sa miestnosťou rozľahol prenikavý detský krik, bolo to azda to najkrajšie, čo v živote počul.

 

„Je to chlapec!“ oznámila im Molly a vzala malého k malej detskej vaničke, aby ho očistila.

 

„Máme syna, Harry,“ šepla Ginny unavene, no so šťastným úsmevom na tvári.

 

„Áno, Ginny. Naše dieťatko... milujem ťa,“ šepol a vtisol jej bozk do vlasov. Potom sa na chvíľu od nej odvrátil, aby sledoval svojho prvorodeného syna, ktorého jeho stará mama umývala a balila do deky.

 

„Je taký krásny,“ rozplývala sa Molly a Harry jej musel dať za pravdu. Postavil sa, aby ho mohol vziať po prvý krát do náruče a vo chvíli keď sa tak stalo, prial si, aby ho už nikdy nemusel položiť. Jeho vnútrom sa rozlial pocit radosti a šťastia. Ich prvorodený...

 

„Pozri, Ginny! Tu je, náš maličký...“ riekol potichu a ukázal jej drobný uzlíček. Chlapček v ňom rozospato zíval a zatínal pästičky.

 

„Je taký malý a bezbranný,“ šepla a opatrne ho pohladkala po hlavičke posietej jemnými čiernymi vláskami.

 

„Od toho má nás, aby sme sa oňho postarali,“ povedal Harry s úsmevom a obaja boli chlapcom natoľko zaujatí, že si nevšimli, kedy ich Molly nechala osamote.

 

Ani jeden z nich v tej chvíli nemohol tušiť, že sa nad ich hlavami vznáša neviditeľné znamenie zla, ktoré malo ohroziť ich šťastie.

 

Nemohli tušiť, že celú scénu sleduje skrz krištáľovú guľu pár očí a spriada svoje plány, ako zničiť túto ich rodinnú idylku.

 

„Oheň, voda, zem i vzduch... duchovia živlov, pomôžte! Spojte svoje sily v jedno a slyšte môj hlas. Nech deň je nocou a noc dňom, šťastie peklom nadránom,“ ozval sa zachrípnutý hlas a ruka neznámej osoby sa natiahla ku guli, aby ju posypala akýmisi tajomným práškom.

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

No holky!!!

(Efka, 12. 2. 2009 4:47)

Tak to ma podrž! Ja sa moooc teším na tento príbeh, aj keď ma asi zabije rýchlosť, akou ho píšete :-))) Ale potom mi to už bude jedno :-))))))) takže nevadí.
No,kým pri Sevinej časti som mala v očiach slzičky dojatia, u Lucy ma skoro porazilo od smiechu z Harryho otázky:„Ginny, už som tu, zlatko! Ako sa cítiš?“ Kto už rodil asi vie, čo by mu v tej chvíli odvetila :-))))
Inak som fakt uveličená a príjemne prekvapená, ako rôzne sa dá napísať "to isté". Babuchy, utekám na ďalšiu. Už si nemôžem pomôcť - som v tom!!! Vo vašom príbehu, samozrejme. :-D

no ne...

(sevy, 10. 2. 2009 13:03)

já se flákám ve škole... akorát mě tu stačili naštvat a absolutně znudit a ty se tak činíš?? čumím! ;o)

Tak

(Lucy, 10. 2. 2009 11:46)

já mám napsanou už 4 kapitolu a pokračuji 5., takže až se Sevy rozhodne dát sem všechny předchozí, možná se dočkáte i tech dalších

No ješte

(Lucy, 9. 2. 2009 21:30)

aby jsi nadávala... ale tak dobre, už budu hodná. budu radeji držet hubu a krok a psát, psát, psát... až se ze me bude pařit :-D jen pozor ať ze me do srazu zbude apsoň ten mastný flek

no dovol!

(sevy, 9. 2. 2009 18:59)

copak remcám? jsem tiše a chválím! co víc si může spisovatel přát! :oP ;

Dobre,

(Lucy, 9. 2. 2009 18:42)

dobre, já slibuji, že se polepším a jen co dopíšu kapitolu El a Al, tak se pustím do Nepřítele... ješte že mám na Labyrintu nejaké ty zásoby, že? No a když dojdou, holt nebudu své čtenáře tak rozmazlovat, aby měli jednu až dve kapitoly denne... a zrovna ty se máš nejmíň co ozývat Sevyku, že? nebo že bych zavedla, že taky budeš čekat na každou jak ostatní? "škodolibý úsmev ala Severus Snape"

soraki,

(sevy, 9. 2. 2009 9:14)

co se dá dělat... já už píšu šestou kapitolu, ale druhá polovička se zasekla na nějakém labyrintu... sice nemám ponětí, co to je, ale co naděláme... :o)))) ale není na škodu, když napíšeš, že se ti ten nápad psát dvě, jednu povídku každá po svém, líbí, vícekrát, nám to s lucy určitě vadit nebude! ;o)))

chjo

(soraki, 9. 2. 2009 8:49)

sevy, tohle jsem už četla, že jo??? Hrichy vášně, že? Každopádně, asi to píšu v každém komentu, ale líbí se mi, že píšete dvě to samé :-D