Kam s nepřítelem- 13. kapitola
Kapitola č.13: Sevy
Konec a začátek
„Mě neporazíš!“ křikla Cho. „Mám moc, o jaké se ti nikdy ani nezdálo!“ „Co se to tu děje?! Můžu vědět kdo jste a co tu děláte?“ zeptal se Harry trochu nejistě a rovněž vytáhnul hůlku, ale zatím s ní nikam nemířil. Zdál se být nerozhodný a těkal pohledem z Ginny na Cho. „Harry, to jsem…“ snažila se promluvit, Ginny, na svého manžela, ale byla přerušená hrubým Choiným hlasem. „Měla jsem to s tebou skončit hned a ne udělat, co jsem udělala.“ pronesla Cho a zvedla hůlku. V tom ji však vyletěla z ruky a přistála na Harryho dlani. „Cho! Co to do tebe vjelo? Co jsi chtěla udělat té ženě?“ zeptal se Harry, evidentně vyvedený z míry Choiným chováním. „Ženě? Harry! Tvé ženě! Já jsem…“ nedopověděla. „Drž hubu, ty malá mrňavá šmudlo! Slyšíš mě?! Nedovolím ti vše zničit!“ křičela nepříčetně a vrhla se přímo na Ginny. Ta zareagovala pohotově a pokusila se ji odhodit stejně tak, jako to Cho udělala jí. Bez úspěchu. Zkusila to ještě jednou, ale zdálo se, že na ni kouzla nemají vliv. To Ginny optimismu zrovna nepřidalo. Když už to vypadalo, že Cho po Ginny skočí a uškrtí ji snad vlastníma rukama, objevily se odněkud Harryho ruce a Cho zachytily. Najednou se kuchyní ozývaly čtyři hlasy. James plakal a dospělí se pokoušeli překřičet jeden druhého a malého. Harrymu se po chvíli podařilo vzít situaci do vlastních rukou tak, že bylo v místnosti ticho. „Cho, vysvětli mi to prosím ty, co se tu děje a kdo je ta žena!“ ptal se, když si najednou všiml něčeho divného na Choině tváři. „Cho?“ koukal na ní vyjeveně. Její obličej se začal pomalu přeměňovat a místo té pohledné tvářičky, na něj koukala zlem zkřivená tvář, kterou začaly pokrývat drobounké vrásky. „Harry prosím, vyslechni nejdříve mě!“ zvolala najednou Ginny, tušíc příležitost. Harry na ni upřel své zelené oči a trochu se zamračil, jak se pokoušel identifikovat ten známý pocit. Ten velmi známý pocit. Snad láskyplný pocit? Najednou se mu obličej rozjasnil poznáním a on v šoku povolil sevření. Cho se vysmekla a podařilo se jí získat nazpět svou hůlku. Namířila jí přímo proti Ginny odhodlána prones ty dvě jednoduchá, avšak smrtící slova. „Avada…“ než však stačila smrtící kletbu doříct, Harry zakřičel Expelliarmus, které mu tolikrát zachránilo život a Cho opětovně odzbrojil. Myslí mu problesklo, jestli kdy poděkoval Snapeovi za to, že ho to naučil. Už na nic nečekal a vrhnul se před Ginny tak, aby ji ochránil vlastním tělem. „Jak jsi mohla?“ zašeptal nenávistně. „Jak jsi mohla chtít Jamese připravit o jeho matku a proč jsi nás vůbec rozdělila?“ ptal se Harry dál. Cho vypadala zoufale a snažila se najít z této situace východisko. Uvědomovala si, že její ochrana vůči kouzlům je proti Harrymu bezpředmětná. Najednou ji pohled padnul na malého. „Tak to ať tě ani nenapadne!“ křiknul Harry a odhodil ji. Drobné vrásky, které začaly Choinu tvář pokrývat, se značně prohloubily a stále pokračovaly. Byly všude, kam jen se dalo dohlédnout. Harry už na nic nečekal a vzal malého z jeho postýlky a podal jej Ginny. Ta se neubránila slzám a syna stiskla ve své náruči, ten ji ručičkami objal a uklidnil se. Cho nemohla déle snést tento obrázek. Ginny stála v náručí se synem a Harry v obraném postoji, s nenávistí v očích chránil svoji rodinu, o kterou byl málem intrikami připraven. To byl její konec, cítila to jak ona, tak i náhrdelník na její hrudi. Harry si vzpomněl a nebyla jediná šance jak tuto situaci zvrátit ve svůj prospěch. To co neuváženě na Ginninu adresu pronesla, když se tu jen tak zjevila, bylo bezpochyby jejím konečným rozsudkem. I když Harry nevěděl příliš podrobností, domyslel si kdo má ve všem prsty. „Vstaň,“ poručil ji Harry a bez lítosti ji chytil za halenku, aby ji postavil na nohy. „Jaký důvod jsi k čertu měla, udělat to, co jsi udělala?! Odpověz mi!“ „Protože tě miluji Harry! Tvůj syn, rodina. To měla být moje rodina! Ty jsi měl být můj, neměla jsem si tě nechat přebrat!“ zvolala zoufale. „Ty už nejsi v pořádku,“ konstatoval zjevný fakt a nebyly to jen činny, které ho k tomu vedly, ale i její fyzický stav. „Já tě nikdy doopravdy nemiloval a nikdy bych tě nemohl milovat skutečně a z vlastní vůle! Copak to nechápeš? Opravdovou lásku jsem cítil vždy jen k Ginny a vždy to tak bude! Ne k tobě!“ řekl naléhavě a trochu mírněji. „To co jsi udělala je neodpustitelné!“ vrátil se ke své ostrosti. Cho, ale zdá se už nevnímala. „Já tě nikdy doopravdy nemiloval a nikdy bych tě nemohl milovat skutečně a z vlastní vůle! Copak to nechápeš? Opravdovou lásku jsem cítil vždy jen k Ginny a vždy to tak bude! Ne k tobě!“ Tato slova ji v hlavě vířila jako tornádo. Najednou se cítila stará, hodně stará. Viděla v Harryho očích nepatrnou jiskřičku lítosti, když si ji prohlédnul. Pustil její halenku a ona se jako na povel sesunula mrtvá až k zemi. V její tváři se objevila veškerá zloba, závist i nenávist. Harry i Ginny se na ní dívali v naprostém šoku. Ani jeden nechápali, jak jen se to mohlo stát. Pak si Harry všimnul černého fleku na Choiné hrudi a rozepnul ji dva vrchní knoflíčky. Mohli vidět řetízek, který měla pověšený na krku a popel kulatého tvaru. To bylo to jediné co z náhrdelníku zbylo. Jak si Harry i Ginny s hrůzou uvědomili, to samé se pomalu dělo i Cho, stávala se z ní hromádka popela. Harry se po chvíli vzpamatoval, otočil se ke své ženě, na kterou málem jen tak zapomněl a objal ji. „Harry, já jsem tak šťastná, že to nakonec dobře dopadlo a my jsme zase spolu. Ani nevíš, jaký jsem měla strach.“ říkala Ginny a plakala při tom. Harry se ji snažil utěšit, a tak ji hladil po zádech a šeptal do vlasů slova útěchy. Najednou se mu rozšířily oči hrůzou. „Hermiona!“ dostal ze sebe, přičemž o krok odstoupil od Ginny. Ta se na něj nechápavě dívala. „Co má být s Hermionou?“ zeptala se. „Před pár dny zmizela a od té doby se jí snažíme najít. Teď mi všechno začíná teprve docházet. Hermiona musela něco vědět, snažila se mě před Cho varovat a asi něco podnikla na vlastní pěst, ale teď když je Cho…“ ukázal rukou na popel, „tak jak ji najdeme, pokud už ovšem není…“ nedokázal větu dopovědět, ale oba si rozuměli. „Je možně, že by mohla být tam, co mě Cho držela, než mě poslala do minulosti,“ přemýšlela. „Kam, že tě poslala?“ nevěřil svým uším Harry. Ginny jen mávla rukou na znamení, že tohle můžou probrat později a vydala se hledat kus papíru. Když ho našla, napsala na něj dva vzkazy. Ahoj Fleur, byla bys tak hodná, přenesla se k nám hned teď krbem a pohlídala Jamese? Ginny Rone, přenes se okamžitě k nám domů! Ginny Vzkazy oddělila a postupně hodila do krbu, kde je pohltily zelené plameny. Nemuseli čekat moc dlouho a v krbu se objevil Bill s připravenou hůlkou. Jeho pohled se rozjasnil, když viděl svou malou sestřičku a okamžitě ji sevřel v náručí. Krátce po něm se objevil Ron, i on měl hůlku v pohotovostní poloze, připraven okamžitě zaútočit. „Ginny!“ vykřiknul radostně, odstrčil Billa a sám ji objal. „Kdes byla, co… co se tu stalo?“ zeptal se zmateně, když si všimnul hromádky popela. „Na to teď není čas kamaráde, Ginny možná ví, kde hledat Hermionu!“ vložil se do toho Harry. „Bille, zajdi prosím pro Fleur, zda by nám tedy Jamese pohlídala a půjdeš s námi pro Hermionu? Nevíme, co na nás může čekat. Kdo ví, co všechno Cho vymyslela.“ řekl a zamračil se. Bill na nic nečekal, věděl, že na otázky a odpovědi bude dost času a zmizel v plamenech. Za to Ron využil chvíle. „Co má Cho společného se zmizením Hermiony?“ zeptal se. „Hodně, Rone, nejdříve se chtěla zbavit mě a když zjistila, že Hermiona na to přišla, musela jí něco udělat,“ chopila se odpovědi Ginny. „Já osel pitomý! Nevěřil jsem ji, když mi to říkala. Je to moje vina! Jestli se ji něco stalo, tak já…“ Co Ron udělá zaniklo v hluku plamenů ozývajících se z krbu. Tak jako Bill a Ron, se i Fleur okamžitě vrhla na Ginny, objala ji a přitom něco rychle a plynule švandrošila Francouzsky. Rychle se ale vzpamatovala a vrátila se ke své lámané Angličtině: „Vítej Ginny! Jssem ráda, žes zpět.“ Pak už na nic nečekali a nadvakrát se přemístili. Ocitli se uprostřed lesa a chvíli bloudili, než narazili na silné ochrany. Po několika pokusech, se jim je podařilo zlomit a Ron k chatrči skoro utíkal. Jakmile se jim podařilo odstranit ochranná kouzla i na dveřích, Ron, vpadl do místnosti a okamžitě se vrhnul k ženě svázané na židli. Hermiona byla bledá a nejevila známky života. Ron ji okamžitě zbavil provazů a snažil se zjistit zda dýchá, přičemž sám zadržoval dech, jak byl nervózní. „Rone?“ oslovila ho Ginny skoro neslyšně. Všichni stáli a s napětím očekávali, co se dozví. Ron se k ním otočil s vlhkýma očima: „Dýchá! Ale potřebuje rychle k doktorovi, nezdá se mi její dech příliš silný!“ řekl a hlas se mu chvěl strachem o ženu, kterou miluje. Ginny si na něco vzpomněla a začala šátrat rukama po kapsách až vytáhla skleničku. „Naštěstí jsem jich vzala více, pro jistotu,“ řekla a podávala lahvičku Ronovi. Ten se na ní tázavě podíval. „To je posilňující lektvar, dej jí ho, než se dostaneme k Mungovi,“ objasnila. Všichni čtyři teď netrpělivě čekali na chodbě u Sv. Munga, než doktor otevře dveře. Jakmile se dočkali, Ron, k němu okamžitě přiskočil a už otevíral pusu, že se zeptá, doktor ho však umlčel gestem ruky. „Kdo z vás je manžel, vy?“ zeptal se a podíval se na Rona, který jen napjatě přikývnul. „Vaše žena i dítě budou v pořádku! Několik dní bez jídla a pití pro ně pro oba bylo vyčerpávající, ještě chvíli a mohlo to dopadnout velmi špatně, ale už se zotavují! Můžete za ní jít, ale pouze dva z vás, je ještě hodně slabá a mohlo by jí to vyčerpat!“ řekl doktor a odešel. „Hermiona a dítě? Vždyť jsme ji přinesli samotnou, ne?“ plácal nesmyslně Ron. „To bude dobré kamaráde, taky mi chvíli trvalo, než mi to štěstí došlo,“ snažil se ho Harry uklidnit. „Rone, Hermiona na tebe bude čekat, neměl bys ji zrovna teď odbývat!“ řekla Ginny s úsměvem. Na gratulace bude čas později, problesklo ji hlavou. Ron se na ní podíval, popadl za ruku a vstoupil do pokoje. O pár dní později kráčely dvě postavy ruku v ruce bradavickým hradem až došly k chrliči chránící vstup do ředitelny. „Jak říkal Hagrid to heslo?“ zeptal se Harry. „Lapacho,“ odpověděla Ginny a chrlič se pohnul z místa. Oba se postavili na schody, které je dovedly až k těžkým dveřím ředitelny. „Vstupte,“ ozvalo se po zaklepání. Minerva seděla za stolem a probírala se hromadou papírů, ale jakmile uviděla své návštěvníky s radosti všeho nechala a šla jim potřást rukou. „Harry, Ginny, jak milé překvapení! Jsem velice ráda, že jste v pořádku Ginny! Doufám, že už si užijete taky trochu klidu, i když Harry s vámi, který ta nebezpečí přímo vyhledáváte,“ pronesla a mrkla přitom na Severuse, který se ve svém obrazu tvářil kysele, ale jinak dělal jako by tam nebyl. „Co vás tedy přivádí do Bradavic?“ ptala se nabízejíc jim dvě křesla. „Dobrý den paní ředitelko, pane řediteli,“ pozdravili oba Minervu, Brumbála, který na ně se zájmem ale potěšeně koukal ze svého obrazu, ale i Snapea, který se jen zaškaredil a téměř neznatelně kývnul. „Přišli jsme si s vámi popovídat o minulosti,“ začala Ginny. „O tom jak to bylo, když se vám podařil rituál, který mě dostal zpět do naší doby a ještě jednou vám poděkovat za pomoc!“ pokračovala a nevšimla si nechápavých výrazů na tvářích dotyčných osob. „Mám takový pocit, Ginny, že ani profesorka McGonagallová, ani profesor Brumbál o ničem neví, je to tak?“ vložil se do toho Harry a podíval se na Minervu, ta přikývla na znamení souhlasu. „Opravdu pane řediteli?“ Nevěřila Ginny a tak se tázavě podívala na Brumbála. „Vskutku má drahá, nevím nač narážíte, ale vypadá to na zajímavé dobrodružství,“ odpověděl s úsměvem a zájmem. Když jim Ginny vše vylíčila, shodli se na to, že zničením náhrdelníku musely být veškeré vzpomínky v minulosti zapomenuty. Když Ginny s lehkým ruměncem ve tváři, vyhýbajíc se přitom profesoru Snapeovi, řekla, že po dobu své přítomnosti v Bradavicích učila lektvary, Brumbál si vzpomněl, že jeden rok, jim záhadně zmizel učitel na lektvary a nikdo si nemohl na nic konkrétního vzpomenout. Ginny se už dál neptala čemu to zmizení a ztrátu paměti připisovali a bavili se o jejich dosavadním životě. Nakonec zůstali v Bradavicích i na večeři a vzpomínali na roky, kdy tam sami studovali, Snape jen občas něco zahučel a zatvářil se znechuceně, jinak se mu dařilo dělat, že tam vůbec není. O deset měsíců později… „Děti moje, jakou já mám radost!“ plakala paní Weaslleyová dojetím, když přišla do domu Potterových, kde už se shromažďovali i další členové rodiny. „Křtiny hned dvou vnoučat. A kdepak máme ty naše drobečky?“ zeptala se a dívala se přitom tázavě na Hermionu a Ginny. „Rose i Albus ještě spí, aby pak byli čilí na tu velkou slávu, mami,“ odpověděla Ginny a šťastně se úsmála. Tentokrát nestála opodál domu žádná postava, která by se chystala zničit rodinné štěstí. Vysvětlivky: Lapacho je druh čaje, které má Minerva tak ráda 4. kapitola: český překlad latinské formule jsem někde zašantročila a nemůžu ho najít 8. kapitola: „Iste, qui eas habito meus, vel denuo meis! Epi dum, cui mei stativus em porus, oblivio! Uti- nam tua oblivium, eas eius insania!” = Ten, který jsi byl můj, buď opět mým! Na tu, která mi stojí v cestě, zapomeň! Nechť tvé zapomnění, je jejím šílenstvím! 12. kapitola: Odium, qui suus compello accipere tibi hac, collum rektum premo agape, qui acquiro tibi dorsum! Tenus civitas de quia narro! = Nenávist, která svou sílou dostala tě sem, je spravedlivě přemožená láskou, která dostane tě zpět! Nechť stane se jak říkám! **************************************************
Kapitola č.13: Lucy
Návrat k rodine Cho sa ešte pred chvíľou nakláňala nad postieľkou malého Jamesa a tešila sa na to, že už o pár minút bude v jeho živote len ona tou jedinou matkou, ktoré kedy poznal. On i jeho otec úderom polnoci zabudnú, že niekedy existovala osoba menom Ginny Weasleyová a ona bude odteraz jedinou ženou ich života. Len ona a nik iný, usmievala sa sama pre seba, ležiac vedľa Harryho. Fascinovane sledovala profil jeho tváre, uvoľnenej spánkom. Pozorne sledovala, ako sa nad Harrym a Jamesom objavilo biele svetlo, také jasné a žiarivé, až ju to oslepovalo. Predpokladala, že je to účinok, aký to má mať, kým ju do seba nevtiahol vír, ten, ktorým odviala Ginny ďaleko odtiaľto. Nechápala, čo sa deje, no nepáčilo sa jej to a začal ju opantávať strach. Snažila sa kričať, bojovať proti živlom, ktoré sama vyvolala, no jej boj bol márny. Sotva odbila polnoc, ocitla sa na mieste, kde to najmenej čakala. Cho a Ginny stáli v hosťovskej izbe ich domu. V postieľke na dosah od Ginny ležal jej maličký James a ona, so spokojným, víťazoslávnym úsmevom na perách, vyzývavo pozerala na Cho. "Zdá sa, že tvoje plány zlyhali, drahá," uškrnula sa. "Čo to... ako... to predsa..." jachtala zmätená Cho a snažila sa zistiť, kde sa stala chyba. "Chceš vedieť, ako sa to stalo? Och, nemaj obavy, nie si prvá ani posledná, kto podcenil silu skutočnej lásky," usmiala sa Ginny a statočne odolávala jej prenikavému pohľadu. "Nie, takto to nefunguje! Nie je nič, čím by si mohla proces zvrátiť!" vykrikovala Cho ako zmyslov zbavená a vrhla sa k postieľke, aby vzala Jamesa. Ginny však bola rýchlejšia a chránila svojho syna vlastným telom. "Ani sa o to nepokúšaj. Už si napáchala dosť škody, Cho. Priznaj si konečne, že Harryho nikdy nebudeš mať, nech sa pokúsiš o čokoľvek. Je to MôJ manžel a James je môj syn. Ty nie si súčasťou tejto rodiny a nikdy ňou nebudeš," vravela ostro a chladne, no Cho sa nenechala zastaviť. Inštinktívne začala odriekať kúzlo, ktorým už raz poslala Ginny do minulosti a keď sa okolo nich opäť začínal tvoriť vír, víťazoslávne sa uškrnula. "Kto povedal, že sa vzdám bez boja?" smiala sa šialene, no Ginny pokojne stála na mieste. "Zabúdaš, proti komu stojíš. Alebo si naozaj myslíš, že akékoľvek kúzlo, ktoré vytvoril Harry na ochranu svojej rodiny, môže zlyhať proti pochybnému rituálu čiernej mágie, o aký sa pokúšaš?" "O čom to melieš, ty hlúpa hus? Harry neurobil na ochranu rodiny nič. O tom by som vedela," zrevala Cho a v očiach sa jej mihol tieň pochybností. "Možno keď si sa o toto pokúšala prvýkrát, bola to pravda, ale dnes... zabudla si, že my poznáme možnosti návratu do budúcnosti? Stačí jeden rituál pred uzavretím manželstva a je to," vysvetlila Ginny a vo chvíli, keď to dopovedala, vír sa od nej odvrátil a namiesto nej pohltil tú, ktorá ho vyvolala. Cho zmizla, tak ako predtým zmizla ona. Nebola si istá, kam presne ju to odnieslo, no nechcela to vedieť a rozhodne nemala v pláne Cho ľutovať. Všetko sa konečne utíšilo a Ginny sa s malou dušičkou sklonila nad detskou postieľkou. Po tvári jej stekali slzy šťastia a radosti, keď v náručí držala svoj malý poklad. "Tak veľmi si mi chýbal, maličký," šepkala a tíšila rozrušené dieťa. Chlapča vycítilo, že v náručí svojej mamičky je v bezpečí a čoskoro spokojne zaspal. Ešte dlho naňho fascinovane hľadela a vedela, že už nikdy viac nechce zažiť to, čo zažila. Nik ju už nemôže odlúčiť od jej rodiny. Harry a James boli pre ňu všetkým. Potichu, aby ho nezobudila, zišla do kuchyne, aby uvarila Harrymu nejaký dobrý obed. Nemusela čakať dlho, kým sa vrátil, unavený, ako už dávno nie. No jediný úsmev na jej tvári stačil k tomu, aby doslova ožil. "Cítiš sa lepšie?" spýtal sa, keď ju zovrel v náručí a nežne ju pobozkal. "Lepšie než kedykoľvek predtým," pritakala. "Prepáč, že som včera kričala," ospravedlnila sa a pevne sa pritisla na jeho hruď. "To nič, zlatko, bola si len unavená," tíšil ju, no ona vzlykala stále hlasnejšie. "Ginny, čo sa stalo?" spýtal sa ustarane, keď už nevedel, čo s ňou. "Nič, to len... bol to len strašne zlý sen. Zdalo sa mi, že som vás stratila," priznala, keď jej došlo, že okrem nej a Cho si nik nespomínal, že by sa niečo stalo. Veci sa vrátili do chvíle, kedy sa Cho pokúsila rozvrátiť ich šťastie a zlyhala. "Nikdy nás nestratíš, Ginny. Ty si naše všetko, si to najdôležitejšie, čo v živote máme a bez teba... nič nás nerozdelí, to ti sľubujem," uistil ju Harry hlasom stiahnutým úzkosťou. "'Ľúbim ťa, Harry," pošepla. "Aj ja teba, Ginny," opätoval jej vyznanie a na chvíľu, ktorá im obom pripadala ako večnosť, sa nechali svojou láskou unášať až k výšinám na vlnách nežného bozku. The End
Komentáre
Prehľad komentárov
díky za pochvalu!
3já se přiznám, že sama mám moc ráda happyendy, taky do lucy často hučím! ;o)
jsem moc ráda, že se ti naše povídka líbila!!! díky :o)
díky
(Bara1982, 1. 2. 2010 19:33)Tak díky Electricovi 1+2 a jejich prudění sem se dozvěděla, že je konec této úžasné povídky na tvých stránkách. Díky za toto krásne dílko. Už sem se bála, že tě budu muset přejmenovat na Krutisevy. Bylo to moc hezký, šťastné konce mám ráda.
Mimo...
(sevy, 11. 10. 2009 21:59)děkujeme za pochvalu.. jsem ráda, že se ti naše společné dílko líbilo! ;o)
uplne genialne
(Mima, 11. 10. 2009 21:28)uplne genialne .... uzasny pribeh plny napetia lasky a strachu ci uz o Ginny alebo o Hermionu...ty dve mam moc rada a som stastna ze Cho Miu nezabila a ze Lucy ani Sevy nenechali Ginny v "druhom " svete .DAKUJEME VAM ZA SKVELE POVIEDKY !
Aj ja
(Lucy, 24. 7. 2009 22:46)sa pridávam k poďakovanie a nebudem opakovať to isté, čo sevy: ďakujem za komenty, za podporu, za trpezlivosť a to, že ste s nami vytrvali. Nebudem menovať, všetci vieme, kto čítal a kto komentoval, kto vytrval, takže všetkým vám VEĽKÁ VĎAKA!!!
já budu mluvit jen za
(sevy, 24. 7. 2009 17:42)
sebe... lucy se pak určitě přidá... :o)
já vám moc děkuji, že jste tu byli, neotrávilo vás hlídat jestli bude další kapča a podporovali jste komentíky! :o) psaní mě baví, ale nemám na něj tolik času co by bylo třeba, abych přispívala rychleji... :o( a věřte mi, že ty komentíky vážně hodně potěší, ve středu jsem dostala docela špatnou zprávu a když jsem pak našla 2 komenty, náladu mi to hnedka zlepšilo... ;o)
Trio: doufám, že pak nezjistíš nějaké nesmysly, co mi během té doby unikly... 8O
Soraki: hned jak si to doupravím, pošlu na mejl jak jsme se domluvily... :o)
moc vám děkuji holky! :o)
PS: pokud mi odtud teď neutečete, snad se brzy dostanu k magii, osobně se těším jak si budu vychutnávat seva... :o)))
Dííííík
(Slimča, 23. 7. 2009 16:51)za ty šťastné konce, autorky naše milované!!! Moc jsem doufala, že se "obě" Ginny vrátí domů. :oD Ani jsem si neuvědomila, že od první části příběhu uplynulo tolik času - fakt 9 měsíců? Neuvěřitelné... Ono to hezké vždycky rychle uteče,co? ;o)
Ta už
(soraki, 22. 7. 2009 19:24)
je konec... je to zvláštní, ale je mi trochu smutno. Chtěla bych vám oběma moc poděkovat za skvělý nápad, originální příběh a pěkné čtení. Já tedy Ginny ani Cho moc nemusím, ale v této povídce/povídkách se mi líbily obě. I když Cho byla *riadna mrcha* bude mi smutno i po ní, ale že bych ji litovala... to zas teda ne.
A potěšilo mě, že jste obě zvolily dobrý konec ;-)
THE END
(Tria, 21. 7. 2009 22:40)
No takze ste tento boj dobojovali dokonca...a dokonca uspesne! :-D
Tak to fak dakujem, uz som sa obavala, ze niektora z vas to ukonci tak, ze sa Ginny nevrati na svoje miesto...takze mi fakt odlahlo.
Najblizsie dni na vrhnem na precitanie kazdeho pribehu osobitne. Uz sa tesim...
Musim povedat, ze sa vam dvom podaril podareny kusok...boli ste originalne. Este som necitala takuto "zdvojenu" poviedku a znelo to fakt zaujimavo...i ked verim, ze to obnasalo aj zopar komplikacii...ale obe ste to zvladli a mözete sa pysit dobre vykonanou pracou.
Viem, ze nas tu nebolo vela co sme komentovali (neviem kolko ludi v skutocnosti citalo tuto poviedku) a preto si vazim este viac to, ze ste to dotiahli az do konca.
Pred 9 mesiacmi ste pocali tento pribeh a dnes sa dostalo na svetlo sveta aj jeho ukoncenie...
pacia sa mi dobre konce...a Cho *mrcha jedna* si zasluzila trest. (teraz poznam dve alternativy jej trestu) :-D
Este raz D A K U J E M
BRAVÓÓÓÓ!!!
(Efka, 21. 7. 2009 19:37)Holky, zvládli ste to bravúrne. Ako vždy na konci príbehu cítim ľútosť, že sa končí, ale pri tomto - musím sa priznať - som rada, že už viem koniec, lebo to bolo napäté až do úplného konca. A to moje napnuté nervy len veľmi ťažko znášali. :-)))
ahoj Baro...
(sevy, 3. 2. 2010 16:38)