Zrada
Slzy, v očích mě pálí,
bledou tvář zkrápějí,
pod hlavou podušku smáčí.
V prachu lží,
ten co ho miluji, srdce mé vláčí!
Souží mě smutek,
kdyby tak ode mne, alespoň na chvíli utek!
Na tváři, falešný úsměv tak bolí,
bojím se, co když zradí mě, skolí?!
Temné myšlenky honí se v mysli,
co když to nezvládnu? Bojím se vlastní zbabělosti!
Byls mojí nadějí,
co krásně opíjí.
Mým světlem na duši
árií pro uši!
Co bude s tou vyhaslou nadějí?
Prach je a v prach se obrátí!
Mé srdce, leželo na dlani!
Ty jsi ho rozerval,
krutě jej pošlapal,
světlo mi odebral!
Nezbylo, než jen to slzavé údolí!
Komentáre
Prehľad komentárov
túto som akosi prehliadla. Ja viem, viem... je súčasťou poviedočky... :-) ale musím, CHCEM napísať aj tu. Len nech to všetci vedia, čo si o tom myslím.
Že je to naozaj nádherné. Až sa mi chce plakať od dojatia, keď sa do toho textu úplne ponorím :-)
Tak
(Lucy, 15. 1. 2009 13:18)ještě jednou, ačkoliv už jsem to psala k povídce... naprosto úžasná a výstižná báseň... co k tomu víc dodat
Prepááááááááč...
(Efka, 16. 1. 2009 19:48)