Pošpiněná čistota
Pošpiněná čistota
Byla jsem květina, na duši spanilá,
co okvětní lístky, s důvěrou otvírá!
Byla jsem růže, zbarvená do bíla,
bez trnů, co v obraně, prsty rozpíchá.
Byla jsem ozdoba, v rozkvetlé zahradě,
vstříc mi šla blankytná, na bezmračné obloze.
Byla jsem lilie, čistá a nevinná,
šťastná, když vánek mě ovívá.
Byla jsem květina, pro oči ozdobou,
pro moji čistotu, pro duši okrasou.
Znala jsem tajemství věčného života,
tkvělo to v myšlenkách,
kde vzpomínka, je pouze přešťastná!
Však pak čísi ruka,
můj beztrnný stonek v půlce zlomila
a má míza šťastného života,
už nikdy více neproudila!
Ty prokleté ruce, vzaly mi krásu,
mé tajemství, o věčném životu.
Teď po svém boku,
mám krvelačnou stvůru
a v hlavě, opakující se noční můru!
Ve sklenici uvadlá,
opakující si stále dokola,
jen ať se ze mne nestane,
ta bezcitná Médea!
Komentáre
Prehľad komentárov
...aby som sa vedela vnoriť do tejto nádhernej symfónie obrazov, myšlienok a pocitov a naplno si vychutnať ich silu. So zatemnenou mysľou a zovretým srdcom z nervov zo školy to šlo zrejme veľmi ťažko... Tak preto až teraz... Krása! Krása! Krása!!! :-)
Sevyku,
(Lucy, 16. 1. 2009 17:03)
musím doplnit své slova co jsem řekla nedávno u jedné z tvých básniček. Řekla jsem, že na básničky moc nejsem, ale teď upravím, že ty tvoje a ješte taky básne od Nea jsou vyjímečné pro mě a ty budu číst s velkou radostí zas a znovu.
No a k téhle reknu jediné: krása
Asi som potrebovala čas...
(Efka, 30. 1. 2009 16:48)