Choď na obsah Choď na menu
 


Pošpiněná čistota

16. 1. 2009

 

Pošpiněčistota

 

Byla jsem květina, na duši spanilá,
co okv
ětní lístky, s důvěrou otvírá!

 

Byla jsem růže, zbarvená do bíla,
bez trn
ů, co v obraně, prsty rozpíchá.

 

Byla jsem ozdoba, v rozkvetlé zahradě,
vst
říc mi šla blankytná, na bezmračné obloze.

 

Byla jsem lilie, čistá a nevinná,
š
ťastná, když vánek mě ovívá.

 

Byla jsem květina, pro oči ozdobou,
pro moji
čistotu, pro duši okrasou.

 

Znala jsem tajemství věčného života,
tkv
ělo to v myšlenkách,
kde vzpomínka, je pouze p
řťastná!

 

Však pak čísi ruka,
m
ůj beztrnný stonek v půlce zlomila
a má míza šťastného života,
 už nikdy více neproudila!

 

Ty prokleté ruce, vzaly mi krásu,
mé tajemství, o v
ěčném životu.

 

Teď po svém boku,
mám krvela
čnou stvůru
a v hlav
ě, opakující se noční můru!

 

Ve sklenici uvadlá,
opakující si stále dokola,
jen a
ť se ze mne nestane,
ta bezcitná Médea!

 

 

 

Komentáre

Pridať komentár

Prehľad komentárov

Asi som potrebovala čas...

(Efka, 30. 1. 2009 16:48)

...aby som sa vedela vnoriť do tejto nádhernej symfónie obrazov, myšlienok a pocitov a naplno si vychutnať ich silu. So zatemnenou mysľou a zovretým srdcom z nervov zo školy to šlo zrejme veľmi ťažko... Tak preto až teraz... Krása! Krása! Krása!!! :-)

Sevyku,

(Lucy, 16. 1. 2009 17:03)

musím doplnit své slova co jsem řekla nedávno u jedné z tvých básniček. Řekla jsem, že na básničky moc nejsem, ale teď upravím, že ty tvoje a ješte taky básne od Nea jsou vyjímečné pro mě a ty budu číst s velkou radostí zas a znovu.
No a k téhle reknu jediné: krása